Leden 2013

Mrazivý víkend

28. ledna 2013 v 15:24 | TMJ |  Jak se žije v Kozle
Další víkend je za námi, tentokrát nejmrazivější víkend v roce. V sobotu ráno jsem neodolal a musel si vyfotit výtvory, se kterými se na našich oknech pochlubil noční mráz.


Když jsme pak opět vytáhli naše pracovní sáně, sníh nám pod nohama pěkně křupal. Tůň v potoce úspěšně zamrzala, přičemž proud nemilosrdně strhával malé zledovatělé kry a hnal je dál po proudu až do ústí Berounky. Nad potokem se klaněly k zemi řady stromů obtěžkané nánosem sněhu.


Berounka se líně valila olizovaná ledovými jazyky, které jí lemovaly po obou březích. Nabírá sílu na oblevu, co má přijít v týdnu. To se zase rozdivočí, zbarví se do hněda a přivlastní si pro svoje řádění trochu z obou břehů. No, snad se dostanu ráno uprostřed týdne do práce.
Naše staronové sáně dostaly tentokrát pěkně zabrat. Dvakrát jsme museli měnit dřevěnou lyži, protože najela na kámen ukrytý pod sněhem a zlomila se jako párátko. Možná s tím má také co dělat to, že ony lyže zažily ještě bolševika - Made in SSSR.
Celou sobotu jsme mimo to ještě zápasili s protestujícím kotlem, který se zrovna v tomto mrazivém čase rozhodl, že bude držet protestní hladovku. Ať jsme do něj cpali cokoli, nic mu nechutnalo, akorát odmítavě čudil a čudil. Pověstná metoda pokus-omyl mě nakonec dovedla až tak daleko, že jsem popadl kus polena a poklepával na trubku vedoucí z kotle do komína a poslouchal (i když jsem vlastně ani nevěděl, co bych měl slyšet). Najednou se ozvalo "lup!" a trubka mi zůstala viset v ruce. Byla nezvykle těžká, tak se kouknu dovnitř a ejhle! Saze s dehtem si tam dávali rande a vůbec jim nevadilo, že se neslušně roztahují! Tak jsem je pěkně rozehnal a sesypal do kýble, kam jsem jim ještě přihodil kamaráda popela a později taky nějaké ty piliny, aby jim tam nebylo smutno. Problém byl tedy zdárně vyřešen, ohrožení života zažehnáno. Samozřejmě, nebylo to zadarmo. Nadýchal jsem se celkem slušně oxidu uhelnatého, takže mi hlava po zbytek dne bolestivě připomínala, jak je užitečné a správné dýchat čerstvý vzduch. Na tohle žádné bylinky nemám, tak jsem se musel spokojit, ač nerad, s pilulkou plnou chemikálií, aby mě bolesti hlavy zbavila.


Neděle se nesla v duchu zábavy a odpočinku. Teple jsme se oblékli a vyrazili k nejbližšímu sjízdnému kopečku - deset kroků od branky :-) Jelikož se velmi záhy podprdelník rozskočil na malé kousky a na opravu sání už nebyla vůle, rozhodl jsem se otestovat vzorek lyží z půdy. Rád bych vám vyprávěl nějakou vtipnou historku, jak si někdo na lyžích namlel, ale překvapivě to skončilo bez zranění - pokud nepočítám nějakou tu modřinu na zadku, čemuž se Vanda jistě nevyhne. Na to, že měla lyže poprvé na sobě, to však bylo velmi slušné. Když už začala s lyžema vztekle házet pochopil jsem, že je čas je uklidit. Samozřejmostí byla koulovačka a sněhulák. V našem případě sněhudáma. Nakonec jsem se svezl s Nikčou na bobech a vše řádně zadokumentoval. Jízdu na bobech si však nejvíc užil Artuš, který měl asi dojem, že musí pasažéra za každou cenu zachránit před zrádnými boby, které se ho snaží odvést bůh-ví-kam a tak před jedoucími boby pobíhal a poskakoval jako smyslů zbavený.


V neděli jsem se také rozhoupal a dal se do pečení domácího pečiva. První pokus spočíval v rohlíkách z hladké mouky. Těsto jsem si připravil už v sobotu večer a šoupnul ho na noc do ledničky, aby bylo ráno provoněné pečivem. Pro jistotu jsem zadělal jen z půl kila mouky, protože šlo o můj první pokus a neměl jsem tušení, co z toho vznikne. Naštěstí se povedlo a po rohlíkách mazaných brusinkami se jen zaprášilo. K obědu jsem vymyslel variaci na hrachovou kaši - ke žlutému hrachu jsem nakrájel jedno rajče, kousek červené papriky, přidal česnek, kari a koriandr a celý to pomlel na kaši. Odpoledne už jsem se s větší jistotou pustil do housek z celozrnné pšeničné mouky a výsledek dalece překonal ranní pokus s rohlíky. Kam se hrabe kupované pečivo.


K tomu Eliška dokreslila domácí pohodu štrůdlem z jablek, co zbyly ještě od podzimu. Do toho trocha toho gruntování a najednou je vídend zase za námi. Kde jsou ty časy, kdy jsem proseděl celý víkend u počítače... ;-) Dneska mám co dělat, abych u toho vydržel půl hodiny a nezačínal usínat.


Jó, nejlíp se má Artuš, to je pohoda! Tak se mějte taky pohodově a zase někdy...

Zasněžený víkend

21. ledna 2013 v 14:59 | TMJ |  Jak se žije v Kozle
Tento víkend nás zastihla sněhová nadílka. Poprvé v této zimě sníh vydržel déle, než dva dny. Všechno přikryla bílá peřina, na skalce se vytvořily řady rampouchů vypadající jako přírodní varhany.


Dělat se v tomto počasí se dřevem nebyl úplně nejlepší nápad. Ale nedělat se s ním také nešlo, protože uhlím topíme jen přes noc. Problém však byl spíše logistického rázu: jak dopravit dřevo v tomto počasí ke kotli za barák. Nakonec jsem dostal spásný nápad. Na půdě se válí ještě po bývalém majiteli několik párů lyží. Vybral jsem tedy jedny běžky bez vázání, přitloukl k nim část palety a spojil starými prkenými vrátky od chlívku, co se na půdě taktéž bez užitku povalovaly. Takže taková "recyklace".


V neděli sáně prodělali zatěžkávací zkoušku a uspěly na výbornou. Ještě by se daly vylepšit nějakými postranicemi, ale svojí práci udělaly i tak.


Davida přepadla horečka a tak jsem dřevo pořezal a nasekal sám. Možná se bude někdo divit, ale sekání dřeva je činnost, na kterou jsem se před stěhováním na venkov opravdu tešil. Fyzická námaha mi nevadí. Asi osm let jsem chodil pravidelně do posilovny, kde jsem se dřel pro nějakou pochybnou vidinu "dokonalé postavy". Když to vezmu retrospektivně, tak to bylo akorát mnoho peněz, času a energie věnovaných "dobrému pocitu" po cvičení. Ten mám po sekání dřeva také. A k tomu udělám něco užitečného. Já vždycky říkám: "Dřevo zahřeje dvakrát: poprvé se zahřeju při jeho přípravě a podruhé, když s ním zatopím." To si potom tu "pohodu" v teple domova užívám úplně jinak a asi si toho tepla víc vážím.
Tak to by pro dnešek stačilo.

Teplý a pohodový start do nového týdne!