Únor 2013

Sněhové čepičky

25. února 2013 v 13:05 | TMJ |  Jak se žije v Kozle
Po delší odmlce jsem tu opět s čerstvými zprávami z našeho "kozelského kaňonu". V posledních čtrnácti dnech se počasí měnilo jako na houpačce. Sníh střídal déšť, mráz zpevnil bláto, aby z něj za pár dní byla zase břečka. A když už to vypadalo, že se teplé počasí udrží, tak přila sněhová kalamita. Naštěstí to bylo o víkednu, takže jsme nemuseli nikam vyjíždět. No, i kdybychom chtěli, tak bychom se nikam autem nedostali. Silničáři byli tak zaměstnaní, že se k nám za celé tři dny, co padalo, nedostali. Tak to u nás nakonec vypadalo jako na Ladových obrázcích. Pravá, bílá zima. Když jsem si vyšlápl s Artušem na procházku, stopy za námi téměř okamžitě mizely pod padajícím sněhem. Z obtěžkaných stromů se při sebemenším pohybu syspaly hromádky sněhu. Obdivoval jsem celé pole bodláků, na kterých se vytvořily krásné sněhové čepičky. A viděl jsem datla! Tedy, nejdříve jsem ho slyšel. Pravidelné energické ťukání se neslo od stromu, ze kterého ve stejné pravidelnosti odpadával poprašek sněhu. Po chvili přelétl na další strom, kde pokračoval ve své neúnavné práci.


V neděli už nesněžilo, tak jsme se mohli pustit do přípravy dřeva. Už pohybování v tom sněhu bylo obtížné a to nemluvím o tom, jak se sníh na dřevo lepil, takže vážilo dvakrát tolik. A když už jsme ho měli na saních, tak se sáně tak bořily, že před sebou hrnuly sníh jako radlice. Když jsme si ujezdili cestičku sněhem, tak už to bylo lepší. Přestože dvakrát týdně ze sebe na boxu vydám maximum, tahle nedělní dřina se s tím nedá srovnávat. Výsledek ale předčil očekávání, takže byl nakonec hřejivý. A to jak obrazně, tak prakticky :-)
Zato děti a pes si sněhové nadílky náležitě užívali. Artuš poskakoval v závějích jako srnka a samozřejmě opět napadal boby za to, že se snaží unést děti. Promočení a unavení jsme si nakonec všichni rádi vychutnali teplý čaj.


Když už jsme u toho čaje, moje zásoby bylinek už pomalu dochází, zbývá mi už jen trochu meduňky. Ne, že bych nějakou velkou zásobu měl. A to je myslím chyba. Chtěl bych od jara začít se sběrem a zpracováním bylinek, tak už se jara nemůžu dočkat. Podle bylinkářského kalednáře se v měsíci únoru dá sbírat akorát kůra bezu černého, jasanu, modřínu a vrby. Zatím si dělám takové zápisky, co kde budu sbírat a na co se to dá použít a tak. Z obyčejného zápisníčku se to docela slušně rozrostlo téměř na malou knížku. To jsem celý já. Až to bude aktuální, podělím se s vámi o sběr i zpracování bylinek na tomto webu. Prozatím jsem jenom nakoupil nějaká semena a naplánoval stavbu bylinkové spirály pod oknem. V konečné podobě by to mělo vypadat asi nějak takhle.


Ale samozřejmě stěžejní nebude sběr bylinek na spirále, tam budu spíš pěstovat kuchyňské bylinky. K vánocům jsem od Ježíška dostal knížku od Jamese Wonga o výrobě léků v domácích podmínkách, tak jsem na své alchymistické pokusy zvědavý.


Tak už jsem asi vyčerpal témata, tož se zatím mějte krásně a pozdravujte se!


Týden tání

6. února 2013 v 13:50 | TMJ |  Jak se žije v Kozle
Jak se dalo předpokládat, v týdnu všechna sněhová nadílka vzala za své. Potok Kačák se rozhučel a zhurta plnil Berounku nahnědlou vodou z tajícího sněhu.


Berounka se nebezpečně zvedla a začala omývat kmeny stromů na břehu. Zbýval ještě tak metr a olizovala by asfalt na stezce. To bych byl nucen jezdit do civilizace lesní cestou mezi skalami. Ale až taková obleva to nebyla. Než však stačilo všechno roztát, stihl jsem udělat pár snímků. V bývalém lomu kousek od domu vytvořila stékající voda na skalách nádherné rampouchové útvary vypadající jako zamrzlé vodopády. Ten největší se táhnul po skále z výšky tak dvaceti metrů. Když jsem se podíval na ty útvary zblízka, zjistil jsem, že jsou duté a prostředkem rampouchů spěchají směrem dolů malé bublinky. Při troše štěstí byla dokonce jejich cesta za svobodou slyšet. Celým lomem se rozléhala přírodní hudba ze stovek padajících kapek. Vydržel jsem pozorovat a poslouchat tu přírodní podívanou celkem dlouho. A přitom jsem běhal z jedné strany lomu na druhou, abych utržil co nejlepší snímek :-)


O víkendu už nebylo po sněhu a ledu ani památky. Byl jsem si vyšlápnout na svah nad domem, abych prořezal suché větvě na stromech a vyřezal suché a nemocné stromky, které brání zdravým mladým v jejich růstu. Je to sice fyzicky i časově náročnější způsob získávání dřeva na otop, ale myslím si, že je také třeba přírodě něco dát a ne si jenom sobecky brát, co potřebujeme. Ona se vám potom časem náležitě odmění. Navíc to byl příjemný relax. Když už jsem byl u toho, tak jsem rovnou prostříhal přerostlé kiwi, co se nám rozbujelo na plotě a zaštípnul ovocné stromky. Hezky zešikma a těsně za pupenem, jak jsem se dočetl. Všudypřítomný věčně zelený břečťan maskoval zemi i stromy na zeleno a v kombinaci s barvou mechu a občasným trsem zelené trávy jsem měl pocit, že jaro je téměř za dveřmi.


A jako každý víkend, jsem popadl sekyru a ve spolupráci s Luckou a Davidem jsme připravili dřevo na týden dopředu. Někdo z toho měl dobrý pocit (já?) a někoho to skolilo a skončil na několik dní v posteli s horečkama (Lucka).


Doma byl víkend medově provoněný, protože Eliška pekla dva dorty (pro mě!). Medovník byl na doma a s prokládanými řezy obalenými v marcipánu a polévanými čokoládou s kokosovým mlékem jsem se vytáhl v práci. To se všichni olizovali! Teda až na děti, ty mají raději kupované sušenky, než domácí pečení. Bude asi nějakou dobu trvat, než je přeučíme. Jaké si to uděláš, takový to máš!



No, a jak jsem oslavil Kristova léta? V poklidu domova jsem se dobře najedl a napil, nic extra. Rozhodně se to nedá srovnávat s oslavou třicetin, to by mohli někteří vyprávět! A nebo raději ne...
Tak se zatím mějte krásně a užívejte sluníčka, dokud je.
P.S. stačí si říct o recept a napíšu...