Květen 2013

Kopřivová polívčička

22. května 2013 v 13:09 | TMJ |  Merlinův receptář
Jedním z dalších mých pokusů byla polévka z kopřiv, která mě velmi příjemně překvapila. Četl jsem několik receptů a každý k tomu přistupuje trošičku jinak. Vzal jsem si tedy z každého něco a výsledný recept vám zde předkládám.
Základní ingredience - kopřiv - je všude dost. Přestože jsem se naučil je trhat bez rukavic, všem vřele doporučuji použít při jejich sběru rukavice. Otrhávám celou vrchní část s mladými lístky. Natrhané množství nepodceňte (jako se to stalo mě), protože když kopřivy spaříte, tak se jejich množství rázem rapidně zmenší. Odhadem by mělo stačit tak 250g kopřiv. Dále budete potřebovat kousek másla, cibuli, zeleninový vývar nebo zeleninový bujón, špetku oregána a tymiánu, sůl a pepř, sladkou smetanu nebo trochu mléka (můžete vyzkoušet i variantu bez mléka nebo smetany). Já navíc "vylepšil" polívčičku medvědím česnekem a jedním vajíčkem, někdo doporučuje lžičku protlaku nebo jedno rajče. Ke kopřivám lze též přidat i další bylinky.

Cibuli nakrájejte a osmahněte na másle do sklovita. K tomu přidejte omyté a pokrájené kopřivy, medvědí česnek a koření. Protože jsem to podcenil a natrhal málo kopřiv, přidal jsem také trochu špenátu. Deset minut poduste, pak přidejte mléko nebo smetanu (podle chuti). Já ještě předtím celou směs kvůli dětem rozmixoval. Kdo chce, tak může dochutit česnekem a zahustit vajíčkem. Výborná je s nakostičky pokrájenými a na sucho opraženými kostičkami chleba.

Pampeliškový sirup

13. května 2013 v 11:13 | TMJ |  Merlinův receptář
Jak to tak se mnou bývá, rozhodl jsem se o tradiční recept, avšak neměl jsem všechny potřebné ingredience, a tak jsem byl nucený trošku improvizovat. Pravda, nebudu zastírat, že i kdybych měl vše, co se v receptu píše, stejně bych si ho po svém trošku "vylepšil". Takový prostě jsem.

Základní ingredience je všude dost, tedy dvě stovky pampeliškových květů na jedno kilo cukru a 600 ml vody. Já dělal ze dvou kilogramů, takže jsem děti poslal nasbírat pro jistotu pět stovek květů, které jsem protřídil a stovku vyřadil. Květy sbírejte, až opadne ranní rosa, dříve ne. Ideální jsou plně rozkvetlé květy zlatožluté barvy sbírané za slunečného počasí kolem poledne. Dále budeme potřebovat kůru z jednoho chemicky neošetřeného pomeranče a jednoho chemicky neošetřeného citrónu. Pokud byste na tom byli čistě náhodou stejně jako já a kůru neměli, pak můžete zkusit mojí metodu s jablky. V tom případě si připravte dvě jablíčka. Dále jsem pro můj recept použil "vylepšováky", které v tradičním receptu nenaleznete. Zaprvé, smotek skořice a zadruhé, hrst bylinek proti kašli, které se dají ještě na počátku kvetení pampelišek v přírodě sehnat. Mě stačilo obejít dům a měl jsem několik natí plicníku a prvosenky. Pro inspiraci stačí zalistovat v mém bylinkáři. Není to nutná ingredience, ale použil jsem jí proto, aby sirup mohl sloužit mimo-jiné také jako podpůrná léčba při nachlazení. Jinak, fantasii se meze nekladou a daly by se určitě použít i jiné léčivky, např. meduňka, kopřiva, fialka, podběl, hluchavka, atd. Mimochodem, ze samotného podbělu nebo hluchavky se dá stejným způsobem udělat také sirup nebo med. Samozřejmostí jsou nějaké sklenice či skleničky s uzávěrem, velký hrnec a cedník. A teď tedy postup:

1. Natrhané pampeliškové květy buďto opláchněte (čímž se však zbavíte části drahoceného pylu) anebo na hodinku rozložte na noviny a nechte případné hmyzí návštěvníky, aby odešli sami.
2. Květy hoďte do hrnce a zalijte vroucí vodou. Kdo chce, může přidat smotek skořice a další bylinky. Přikryjte pokličkou a nechte stát do druhého dne.
3. Druhý den přeceďte a vymačkejte květy, do výluhu přidejte cukr a kůru z pomeranče a citrónu. Květy poputují na kompost nebo do košic. Někdo ještě přidává lžičku kyseliny citrónové či vymačká citrón (asi kvůli konzervaci, záleží jak dlouho ho chcete skladovat). Díval jsem se na internetu, že ta kůra z pomeranče a citrónu není až tak nutná, nicméně já zkusil trochu jiný postup. Nakrájel jsem dvě jablíčka i s jádřincem (obsahuje nejvíce pektinů - želírovacích látek) a v malém hrnci povařil na kaši. Tu jsem přecedil a přidal do hrnce se vznikajícím sirupem namísto kůry z pomeranče a citrónu.
4. Přiveďte k varu a stáhněte plamen na minimum. Tímto způsobem jsem sirup vařil opravdu velmi dlouho, tak pět hodin určitě. V některých receptech doporučují prostě vařit za stálého míchání hodinu a půl, ale já volím raději cestu mírného plamene, aby nám v sirupu zůstalo co nejvíce prospěšných látek. Někde jsem dokonce četl postup, při kterém se směs jen přivedla k varu a poté odstavila z plotny a to se opakovalo stále dokola, dokud neměla směs tu správnou konzistenci. A jak vůbec poznáme, že máme hotovo? V průběhu vaření si odeberte menší množství na malý talířek nebo na dno šálku a nechte vychladnout. Pokud vám taková konzistence stačí, pak můžete vaření ukončit. Kdo chce dosáhnout hustoty medu, musí přidat více cukru, jinak by asi vařil hodiny a hodiny. Mě se na sirupu líbí, že se dá použít jak do čaje, tak s vodou namísto šťávy. Taková pampelišková šťáva s ledem a rozsekanými čerstvými mátovými či meduňkovými lístky, hmmm...
5. Prázdné sklenice vypláchněte vroucí vodou, nechte okapat a plňte ještě vařicí směsí. Sklenici po naplnění pevně uzavřete a otočte "hlavou dolů". Takto by vám měl sirup vydržet několik měsíců. Tedy, jestli ho do té doby nespotřebujete! :-)


Jarní proměny

10. května 2013 v 12:10 | TMJ |  Jak se žije v Kozle

Nějakou dobu jsem se odmlčel, protože mám spoustu práce se zahradou a vším okolo. Příprava půdy, setí, sázení, sekání, kompostování, no prostě vytváření kousku uspořádanosti uprostřed divočiny. Příroda kolem zatím prošla jarní proměnou, na níž je radost pohledět. Zlatý déšť žlutě rozzářil plot podél cesty, aby se po čtrnácti dnech zase stáhl do průměrné zeleně. V současné době ho vystřídal šeřík, který se začíná pomalu chlubit svými bílými a nachovými hrozny květů. Při sebemenším závanu větru se z velké třešně před garáží sypou bílé okvětní lístky, padají k zemi jako sněhové vločky a na zemi se míchají se zalatožlutými kvítky zlatého deště. Červené květy tulipánů už si také ustlaly na zemi, zato ty fialové se teprve začínají otvírat. V současné době dominují okolí svými jasně bílími květy jabloně. Ořešák si dává na čas a teprve vystrkuje první lístky. Filaky odkvetly už tak před měsícem. Zmizely tak náhle, že jsem si neslačil nasbírat do zásoby. Kadnované fialky se tedy budou konat až příští rok. Mám akorát jeden malý svazeček, který suším na půdě společně s podbělem, plicníkem a petrklíčem. V kombinaci s dalšími bylinkami, které během příštích měsíců přibudou, z nich bude základ na čajovou směs na "plicní nemoci". Akorát mi bylinky nechtějí moc schnout, protože se počasí pořád kaboní. Řeka se zlověstně zvedla a získala nahnědlý nádech, ale nic mimořádného. Zato deštivé počasí připravilo dokonalé prostředí pro armády slimáků, kteří vzali útokem všechnu zeleň v blízkém okolí. Tak jsme uspořádali s dětma závody, kdo nasbírá víc slimáků. Sice je to boj s větrnými mlýny, ale pořád lepší, než doma sedět a bědovat. A tak, když zase začne lejt jako z konve, zaplesá Nikolka:"Hurá, prší, vylezou slimáci! Tati, kdy na ně půjdem?"


K těm fialkám ještě několik postřehů. V literatuře se dočteme, že se květy fialek dají jíst jen tak syrové, což jsem musel samozřejmě ihned vyzkoušet. Co se týká vůně, je opravdu omamná a vyloženě láká k nakousnutí. První kvítek fialky ještě chutná, s každým dalším už méně. Protože obsahuje velké množství saponinů, máte po chvíli pocit, jakobyste snědli kousek mýdla. Sice je to dobré při nachlazení, ale jen tak sezobnout hrst fialkových květů tedy moc nedoporučuji. Každopádně, fialková vůně prý pomáhá při bolestech hlavy a pozvedá náladu.


Včera jsem úspěšně dokončil pampeliškový sirup (návod na přípravu přidám do rubriky "zdravé recepty"). Původně měl sloužit hlavně ke slazení čaje, ale nakonec našel také uplatnění jako náhražka šťávy, které se u nás doma vypije kvanta. Další mnou odskoušený recept je kopřivačka, neboli kopřivová polívčička. Musím říct, že předčila moje očekávání. Kopřiva sama o sobě je skvělou náhražkou špenátu a rozdíl po zpracování ani nepoznáte. Navíc je to skvělá léčivka, např. železa obsahuje rozhodně víc, než opěvovaný špenát.
Mám opravdu radost z toho, že se mi podařilo úspěšně dostavět bylinkovou spirálu. Nyní už je zpoloviny osetá či osázená bylinkama, příští týden přibudou další. Bylinková spirála je skvělá věc, protože mohu na relativně malém prostoru (cca 3x2m) pěstovat rostliny s různou náročností na půdu a vlhkost. Spirála je vlastně taková suchá zídka vysypaná zeminou, která se vine od nejnižšího místa v úrovni země, kde je malé jezírko. Zde je nejvíce vlhko a půda bohatá na humus, což vyhovuje vlhkomilným rostlinám, např. mátě či meduňce. Postupně se zídka zvedá a čím se dostáváme výš, tím je půda písčitější a sušší, což je ideální pro středomořské bylinky typu tymián, levandule, oregano, apod. Díky tvaru spirály je voda z nejvyššího místa odváděna směrem dolů k rostlinám, které mají rády vlhko. Na zkoušku jsem vysel také nějaké japonské druhy, jako Maiko jedlá chryzantéma nebo jedlý laskavec. Až na to budu mít chvilku, založím novou rubriku pro kutily a sepíšu návod na stavbu takové spirály.


Tak to by pro dnešek stačilo. Jak říkal Churchil, řečník má vyčerpat téma, nikoliv posluchače! Mějte se krásně a pozdravujte se!