Červen 2013

Merlinův bylinkář pokračuje

19. června 2013 v 11:37 | TMJ |  Merlinův bylinkář
Tak nám léto pomalu klepe na dveře a já jsem rád, že se mi úspěšně podařilo právě včas dokončit další část mého bylinkáře s čerstvou kapitolou Časné léto. Doufám, že bude k užitku a že přiměje alespoň některé z Vás k experimentování s přírodními dary kolem nás.

Změny ve verzi 1.1:
- změna úvodní fotografie (jaterník podléška)
- úprava Předmluvy vzhledem k novému vydání
- vyměněná fotografie za vlastní v kapitole Jaro:
česnek medvědí, hluchavka bílá, kopřiva dvoudomá, plicník lékařský, podběl lékařský, prvosenka jarní, sedmikráska, violka vonná.
- přesun Tužebníku jilmového z kapitoly Jaro do kapitoly Časné léto
- přibyla kapitola Časné léto:
byliny: divizna velkokvětá, jitrocel kopinatý, kokoška pastuší tobolka, kostival lékařský, lopuch větší, měsíček lékařský, řebříček obecný, řepík lékařský
stromy: bez černý, hloh, lípa.

Merlinův bylinkář ve verzi 1.1 ke stažení zde:

Bezinková šťáva

19. června 2013 v 11:04 | TMJ |  Merlinův receptář
Na letošní bezinkovou sezónu jsem se vyloženě těšil, protože se z bezu dá dělat velké množství různých věcí, na kterých můžu ukojit svoje tvořivé choutky. Bezinková omáčka, bezinkový chléb, bezinkový ocet, bezinkové víno, bezinkové špampaňské, bezinkový likér, bezinková mast, bezinková marmeláda, bezinková povidla... a bezinkový sirup!


Spotřeba šťávy je u nás obrovská, proto jsem vděčný, když si můžu vyrobit šťávu, která je nejen zdravá, bez barviv a konzervantů, ale také svou chutí a vůní předčí všechny kupované paskvily. Jedniné, co k tomu potřebuji, je cca 30-50 květů bezu (záleží na velikosti), kilo a půl cukru a citrón. Ten by měl být chemicky neošetřený. Já koupil bio citróny, jsou sice o něco dražší, ale pořád se ještě výroba vlastní šťávy vyplatí. Když jsem to počítal, tak mi vyjde jeden litr takto vyrobené šťávy na necelých dvacet korun.

A teď samotný recept: 30-50 natrhaných květů rozložte květy dolů na noviny nebo jen tak na čistý parapet, jak jsem to udělal já, a nechte je tak minimálně 20 minut, abyste dali případným hmyzím návštěvníkům šanci v míru odejít. Poté, je můžete propláchnout (ne moc, abyste nevyplavili všechen pyl a vůni) a vhoďte do 3 litrů vody, do níž nezapomeňte přidat ještě jeden na plátky nakrájený citrón. Přiveďte k varu a povařte maximálně deset minut, poté přiklopte, sundejte z plotny a nechte do druhého dne stát. Druhý den obsah hrnce přeceďte a důkladně vymačkejte. Takto získanou šťávu přiveďte k varu a přidejte kilo a půl cukru. Já v této fázi přidal ještě jeden citrón, ale není to nutné. Vařte do požadované konzistence. V mém případě to znamenalo, že jsem hrnec odstavil z plotny asi po hodině a půl, když se asi jedna třetina odpařila. Ještě za horka plňte důkladně vypláchnuté láhve nebo sklenice.

Smrkový sirup na kašel

19. června 2013 v 11:00 | TMJ |  Merlinův receptář
Už brzy zjara jsem se těšil na první smrkové výhonky, protože jsem se dočetl, že se dají jíst za syrova, jemně posekané na chlebu s máslem nebo zavařené jako falešné kapari ve sladko-kyselém nálevu. Dá se z nich udělat voňavý čaj blahodárně působící na dýchací ústrojí anebo rovnou sirup. Syrové nejlépe chutnají nejmladší světle zelené konce větviček, které jsou šťavnaté a jemně nakyslé. Trochu mi svojí chutí připomínají šťovík, smrková příchuť je cítit jen jakoby na pozadí. Jak postupně dorůstají a tvrdnou, ztrácejí na šťavnatosti a stravitelnosti.


Výroba sirupu je velmi jednoduchá. Natrháte si přiměřené množství smrkových výhonků (vzhledem k množství sirupu, který se chystáte vytvořit). Já si narthal asi půl mísy, ale s tím si nemusíte dělat hlavu, protože budete muset stejně trhat opakovaně, jelikož by se výhonky měli průběžně doplňovat. Natrhaný poklad omyjte a nasekejte nožem. Poté vrstvěte do sklenice vždy jednu vrstvu posekaných výhonků a jednu vrstvu cukru, dokud sklenici nenaplníte. Poté už za vás práci odvede sluníčko. Postavte sklenici na slunné místo, nejlépe za okno, kam nejdéle sívtí slunce. Když na to není počasí, tak se zas tak moc neděje, v tom případě uchovejte sklenici prostě někde na teplém místě. Postupně se bude uvolňovat sirup, který se bude usazovat na dně sklenice a celá hmota se bude usazovat. Každý den nezapomeňte celý obsah sklenice protřepat a jak se bude usazovat tak můžete (ale nemusíte) ještě doplňovat dalšími vrstvami výhonků a cukru. Po třech týdnech obsah sklenice přefiltrujte přes plátýnko a dobře vyždímejte. Takto získaný sirup ještě převařte, aby déle vydržel a plňte do lahviček, které uchovejte v chladu. Užívejte jako jakýkoli jiný sirup na kašel, zvláště u dětí budete mít úspěch, jelikož není jenom zdravý, ale také velmi chutný.

Ještě pro představu moje zkušenost: sirup jsem nechával spíš za oknem, protože bylo chladné a deštivé počasí. Z toho důvodu jsem potom prodloužil dobu o jeden slunečný týden. Výhodnky jsem nacpal spolu s cukrem do sklenice od okurek a už jsem nic dalšího nedoplňoval, takže se mi množství ve sklenici usadilo a zmenšilo na méně, než polovinu. Množství získaného sirupu: jedna lahvička od použitého sirupu z lékárny.

Déšť a velká voda

10. června 2013 v 15:24 | TMJ |  Jak se žije v Kozle
Asi nebudu sám, koho už to deštivé počasí konce května omrzelo. Ani okolní přírodě taková přehršel vody nedělá dobře. Jen trávě se daří, ta se vesele vypíná do stávle větší výšky. A samozřejmě vlhké počasí kvitují slimáci, s jejichž armádami se musím každý den potýkat. Nikdy jsem neměl radost ze zabíjení živých tvorů, ale když jsem poprvé viděl zdecimované řádky zeleniny a na každém druhém listu jednoho slimouše, trochu jsem přehodnotil svůj postoj. Jakmile objevím na své zahrádce slimáka, čeká ho rychlá a bezbolestná smrt rozpůlením. Na jiné řešení problému se slimáky jsem zatím nepřišel. Zkusil jsem různé fígle, kterých je plný internet: pivní pasti, skořápky, mrtví slimáci apod. ale nic z toho nefunguje. Prostě se musí poctivě sbírat. Chodím dvakrát denně, vždy ráno a veřer a vždycky jich je dost.
Je zajímavé pozorovat, jaký má vliv rozdílné počasí dnes a před rokem na vzhled krajiny. Minulý rok v tuto dobu dominovaly skalnatému svahu nad námi různé byliny, vše bylo plné barev, vůní a zvuků pilných opylovačů. V současné době kvetoucí byliny nedostaly moc šancí protože je zadusila rychle bující tráva, která má dneska v některých místech už tak metr a půl. Deštivé počasí letos nepřálo ani šeříku, který odkvetl velmi rychle a jen tak napůl, většina květů uhnila. Zato bramborám v seně se daří. Je to další z mých pokusů s matičkou přírodou. Velký kulatý balík sena nám zůstal na zahradě po bývalých majitelých. Trvalo několik měsíců, než jsme pochopili, že si pro něj už asi nepřijedou, i když nás o tom neustále ubezpečovali. A tak nám na zahradě strašil i přes zimu. Balík byl po zimě docela slušně nasáklý vodou, ale zjara jsme ho ve třech úspěšně odkulili pár metrů stranou, aby nebyl tak na očích. Během tohoto přesunu jsem si všiml, že se začíná odprostředka rozkládat a když jsem do něj zabořil ruku, dokonce mírně hřál. Už tedy probíhal proces rozkladu, čehož by se dalo využít. Už dříve jsem slyšel o tom, že se dají brambory pěstovat ve slámě nebo v listí a tak mě napadlo, že bych mohl do toho balíku nasázet brambory. Za pokus nic nedám. Tak jsem hned běžel domů, kde jsem vyhrabal pár starých naklíčených brambor, zasadil porůznu do balíku a přikryl senem. Měsíc nato už se klubaly první lístečky a dnes už velsele bují a já pod ně už jen přihazuju další seno, aby bylo co nejvíc hlíz. Až nadejde sklizeň, tak jen balík rozhrnu, posbírám brambory a v té době už krásně zkompostované seno rozházím vůkol. Tomu říkám čistá recyklace!


O minulém víkendu jsme měli v plánu návštěvu pražské zoo, ale už v sobotu přes den jsem se zalekl rychle se zvedající Berounky. Nechtěl jsem riskovat, že se dostaneme na výlet, ale z výletu domů už ne. A dobře jsem udělal, protože v podvečír už se dalo projet jen s vodou v autě a v neděli už vůbec. V neděli už byla tak rozmáčená půda, že se poroučely k zemi dva okrasné stromky - tůje a převislá vrba. A nepadaly jenom stromy. Když jsme po dešti vyšli obhlédnout situaci, překvapily nás uprostřed cestičky podél sklal na druhé straně potoka spadané kameny, některé z nich vysoké tak do pasu.


Sousedé mě vždy ubezpečovali, že když voda z Berounky zaplaví silnici do Berouna, je možné jezdit lesní cestou podél potoka přes Hostím. No, už v neděli večer bylo jasné, že ani touto cestou to nepůjde.


Další den už Berounka vypadala jako Amazonka:


a potok Kačák jako Berounka:


V místech, kde se potok nemohl rozlít do stran, byl celkem slušný proud, který vzal všechno, co se mu dostalo do cesty.





Poslední, třetí cesta do civilizace, vede přes lávku pro pěší do Srbska. Avšak lávka byla minimálně dva metry pod vodou, takže jsme zůstaly společně s dalšími třemi domy totálně odříznuti. Oni však neměli to štěstí a voda se jim dostala do společné studny, takže si k nám museli chodit pro vodu.


Od pondělka do pátku jsme tedy zůstali odříznuti na ostrově "V Kozle", což se dětem velmi líbilo, protože nemuseli do školy. Venku usilovně pršelo a my jen sledovali, jak se voda pomalu přibližuje. Nakonec zůstala stát dvacet metru od domu pod kopcem. Potok by se musel zvednout ještě tak o čtyři metry, abychom měli vodu na zápraží. Naštěstí jsme měli nějaké zásoby, takže se žádné stresy nekonaly. Jediné, co nám došlo, byl toaletní papír, naštěstí až v pátek. Ale už ve čtvrtek musela Lucka s Davidem přes Alkazar (tedy přes kopečky a skály) pěšky do Berouna, protože jim došlo kuřivo.
Pro ilustraci předkládám pár fotek ze spodní části zahrady, která postupně zmizela pod vodou z rozvodněného potoka. Naštěstí ji příliš nevyužívám a tak to odnesl jen malý záhon cibule, červené řepy a spousta kopřiv. Ta důležitější část zahrady se nachází v úrovni tak čtyř metrů nad touto zaplevelenou částí, takže zůstala uchráněna.
Půl zahrady pod vodou, kompost ještě na suchu:


Voda olizuje kompost a záhonky:


A hups! Voda téměř o dva metry nahoře:


Tak to vypadalo, když se voda stáhla:


Jak to tak bývá, i tato zkušenost pro mě byla spíš pozitivní, než negativní. Posílila sousedské vztahy a hlavně - spláchla slimáky. Od té doby jich výrazně ubylo, protože místo jejich největšího výskytu, odkud se šířili do všech směrů, byla právě spodní zahrada plná vysokého plevelu. Navíc jsem se v deštivém počasí konečně dostal od práce na zahradě k malování v dětském pokoji. Dokončil jsem strom, který má korunu z otisků našich dlaní a rozdělal jsem další výtvor, takovou přírodní pohádkovou idilku.



Nakonec ještě přidávám nějaká videa. Tak se mějte krásně a přeji hodně sluníčka!