Uprostřed léta

23. července 2013 v 11:00 | TMJ |  Jak se žije v Kozle
Zdravím z kozelské rokliny uprostřed léta. Předem se omlouvám za případné nedostatky v textu, zlobí mi totiž klávesnice, která odmítá psát některá písmena s háčky. Snad se mi to podaří před vydáním dát dohromady. Asi noťas protestuje, jelikož se mu moc nevěnuju. Docela ho chápu :-)


Tak jsme se přeci jenom dočkali leta. Sluníčko vysušilo poslední zbytky vláhy po povodních a vyhnalo zeleninu k bujnému růstu. Samozřejmě nejen zeleninu. A tak jsem se v posledních dnech potýkal s kosením dvoumetrových bodláků a kopřiv, za což se mi také náležitě pomstili. Jestli je skutečně popálení kopřivami zdravé, tak mám vybráno na rok dopředu.


Kdybych měl zhruba měsíc po povodních zhodnotit škody způsobené velkou vodou, tak musím překvapivě konstatovat, ze žádné nejsou. Ba naopak. Když Berounka opadla, nechala po sobě podél stezky vedoucí z Berouna k nám, velké náplavy bordelu, kamení, písku a hlavně - dřeva. Do dnešního dne se město nemá k tomu, aby to nechalo odklidit a tak jsem si nanosil pěknou zásobičku dříví na zimu. Co se týká zeleniny, tak jediné záhonky zeleniny, které jsem měl pod vodou, byla cibule a červená řepa na spodní zahradě. Světe div se, daří se jim lépe, než zelenině ve fóliovníku. Potok velká voda doslova pročistila. Kačák v některých místech dokonce změnil tok, to když si velká voda hledala nové cestičky kudy se prodrat. V místech sousedících s naší zahradou, kde byla dříve neprostupná džungle, nám povodeň přinesla celou pláž z kamínků a písku. Tedy, kromě toho také nějakou tu pneumatiku, ale až se to uklidí, bude to milé, romantické místečko.


Bez černý už odkvetl, ale nějakou tu zásobu na zimu mám nasušenou. Horký čaj je výborný na snižování horečky a podporu pocení, což zcela jistě v chladných měsících využijeme. A samozřejmě, bezinková sezóna ještě neskončila, jelikož až dozrají plody, přijdou na řadu nové experimenty s touto všestrannou bylinkou. V současné době sbírám květy divizny velkokvěté a slézu maurského. Obě nádherné rostliny pyšnící se krásnými květy mi kvetou hned za plotem. Po usušení je přidám do směsi na plicní nemoci, společně k fialce, petrklíči, podbělu a plicníku. Velkou radost mi udělal nález topinambur a křenu. Ještě před třemi měsíci jsem se ptal v zahradnictví, zda je nemají na prodej, ale prý nevedou. Netrvalo dlouho a krásně bíle kvetoucí křen o sobě dával vědět všude podél reky. Byl jsem si tedy nějaký ten poklad vykopat, dal si tu práci se strouháním a udělal dva nálevy. Jeden sladkokyselý a jeden se smetanou. Musím říct, že jsem byl velmi mile překvapen. Sice mám rád ostřejší verzi křenu, ale to bych si musel počkat az do podzimu, kdy si rostlina ukládá zásobní látky na zimu. Topinambury na sebe upozornily stejně jako křen až v době květu. Asi před třemi týdny se začaly chlubit nádhernými velkými zlatožlutými květy nedaleko potoka. Jedná se o vzdálenou příbuznou slunečnice, ale sklízí se hlízy. Proto se jim také říká sladké brambory nebo též topinambury. Pamatuji se, jak jsem je jako dítě jedl, jen tak pokrájené na plátky a jemně posolené. Chystám se na ně po odkvětu, ale nesmím je všechny zbaštit, protože si chci nechat nějaké ty hlízy na rozmnožení.
Bylinkám ve spirále se daří a tak jí mohu pokaždé před kuchtěním nějaké té dobroty nebo při přípravě bylinkového čaje navštívit a natrhat si, co je potřeba. Z toho důvodu jsem jí postavil přímo pod oknem, kam to mám z kuchyně jen skok. Rostou zde tyto bylinky a koření (z vrchu dolů, tedy od suchomilných po vlhkomilné): mateřídouška, tymián, majoránka, levandule, feferon, šalvěj, bazalka, třapatka - echynacea, stévie, rozmarýn, maggi, pažitka, petrželka, bobkový list, pelyněk estragón, jablečná máta, vachta trojlistá (v jezírku).


Nevím, jestli jsem se o tom už nezmínil dříve, ale zabydlela se nám na zahradě užovka. Na hranici mezi vrchní a spodní zahradou máme takovou kamennou terasu, kterou jsem potáhl na jaře textilií a vysadil zde tykve. No, a pod touto textilií se nám háďátko zabydlelo. Asi se zde cítí bezpečně a má to kousek k potoku. Včera jsem ale při sekání u potoka vyplašil asi jejího staršího brášku. Měl určitě přes metr a tak pět centimetrů v průměru. Jedno háďátko se mi také podařilo při sekání nešťastnou náhodou přeseknout vejpůl. Hadi však nejsou jedinými samozvanými hosty. Včera na mě zpoza trámů na půdě pokukovali dva plhové. A to jsem si myslel, že od nich máme pokoj. Přes zimu dělali v noci na dvorku docela pěknej vyrvál. Něco jako když se mrouskají kočky během adrenalinových sportů. Měl jsem za to, že je vypudil náš kocour, ale vypadá to, že se jen přemístili na bezpečnější místo. No, a předevčírem jsem si myslel, že jsem viděl na zahradě kolibříka. Škoda, že jsem u sebe neměl foťák. Každopádně jsem nakonec zjistil, že je to hmyz a říká se mu dlouhozobka svízelová. Vypadá jako kříženec čmeláka a kolibříka.


Čas se nachýlil, a tak se s Vámi loučím. Pro dnešek s fotkou hříbku, na kterého jsem narazil v lese. Smutné na tom je, že jsme byli na houbách, ale tohle byl jediný, kterého jsem přivezl :-) Ale zato jsem viděl tančící stromy! Podařilo se mi zachytit jednu břízu, jak to rozjíždí s dubem...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama