Listopad 2014

Dýňobraní 2014

7. listopadu 2014 v 12:42 | TMJ |  Jak se žije v Kozle

Tak se rok sešel s rokem a je načase zase trochu oprášit dlouho zanedbávaný kybernetický prostor tohoto blogu. Dýňobraní, které jsme pořádali minulý víkend, je myslím pro tento účel ideální. Jak to celé vzniklo? Jak to tak u nás bývá, největší zásluhu na tom měla náhoda.


Minulý rok jsem koupil asi šest sazeniček dýně, z nichž čtyři se díky neúnavné práci slimáčí armády nedožily léta. Dvě rostliny se vesele rozplazily po zahradě, ale ani jim nedali slimáci pokoj a svědomitě sežrali každý květ, který se na nich objevil. A že jich bylo! Na konci léta jsem už se slimáky vedl regulérní válku. Každý den, ráno a večer (když pršelo, tak třeba pětkrát denně), jsem obcházel zahradu, kosil jsem slimáky a ukládal je do masových hrobů. Vraťte rostlinám, co jste jim vzali! Moje úsilí přineslo nakonec plody, konkrétně to byly dva velké oranžové plody dýně, které se mi podařilo uhájit. Tu první jsem zpracoval na kompot, druhou jsem uskladnil. Někdy v polovině zimy jsem zjistil, že uskladněná dýně je zpoloviny hnilá, tak jsem jí prostě popadl a vyhodil na kompost.


Na jaře, když jsem začal sbírat první jarní bylinky, jsem si všiml, že na kompostu bujně raší nějaká rostlina. Měla kulaté listy, tak jsem jí měl automaticky za podběl. Listy se ale stále zvětšovaly a když se objevily první šlahouny, vzpomněl jsem si na tu dýni, kterou jsem minulý rok vyhazoval. Samozřejmě, že i tento rok se ukázali slimáci, ale na tuhle rostlinu byli krátcí. Do všech směrů se pnulo nepočítaně šlahounů a na každém nepočítaně květů. Když už se dýně rozplazila přes půl zahrady, musel jsem jí začít zkracovat šlahouny, jinak by nám zabrala každé volné místo. Známí se k nám potom chodili dívat na dýňový prales :-)


I když to v létě vypadalo, že budeme mít tak čtyřicet dýňových plodů, bylo jich o dost méně, ale zato některé měli až čtyřicet kilo. Ale zpracovat čtyřicetikilovou dýni, to není žádná legrace! Už nevím v které hlavě se ten nápad zrodil, ale já se ho chytil jako moucha na lep. Čas sklizně jsme stanovili na třetí víkend v říjnu a pojali jsme to jako společenskou událost. Ta největší dýně se ihned zpracovala, každý příchozí dal ruku k dílu a nakonec si odnášel výslušku. Děti vydlabávali, dospělí loupali a krájeli na kostičky. Zbylé dýně se odnesli na půdu, kde jsem pro ně připravil lůžka, aby se jim hezky vegetovalo. Rozdělal se oheň a v kotlíku nad ohněm jsem nejprve kuchtil ostré čatní, poté dýňo-pomerančovou marmeládu. Ženské doma zatím pekli závin z dýní a jablek, dýňový koláč a samozřejmě nesmíme zapomenout na dýňovou polévku. K tomu se popíjelo domácí pampeliškové vínko a klábosilo. K večeru se připojila kytara a ukulele. Skončili jsme kolem půlnoci, někteří značně společensky unavení ;-)


Akce to bylo úžasná a doufám, že jsme tím začali tradici, která se jen tak neztratí. Samozřejmě jsme neopomněli vysypat vydlabaný obsah dýně na kompost. Je možné, že zimu nějaká ta uskladněná dýně nepřežije a poputuje tam, odkud přišla, což nám určitě zaručí jistotu nové úrody. Kdo ví, necháme to osudu. Mějte se krásně a nasávejte atmosféru pestrobarevného podzimu!


PS: recepty budu postupně přidávat do rubriky Zdravé recepty, i když s tím budu trošičku bojovat, protože já vařím prostě podle intuice a převádět to potom na přesné míry mi dělá problém...

TMJ