Srpen 2015

Ořešáková tinktura, ořešákový likér

25. srpna 2015 v 14:54 | TMJ |  Merlinův receptář
Minulé dva roky nebyly pro náš vzrostlý ořešák zrovna přívětivé, protože brzy z jara přišly mrazíky, které poctivě zlikvidovali všchny květy. Tento rok jsme se ale konečně dočkali slušné úrody, takže jsem se mohl pustit do experimentování.
Ořešáková tinktura se užívá na lžičku, třicet minut před jídlem, preventivně lžičku na lačno po ránu. Tinkrura se užívala odjakživa jako silný čistící prostředek s detoxikačním účinkem. Pročišťuje žaludek, játra, krev, odstraňuje slabost žaludku a hnilobné procesy ve střevech. Kromě toho je vynikajícím prostředkem proti husté krvi. V lidovém léčitelství se používala proti střevním parazitům (u dětí ředíme vodou) nebo proti vším. Pro rozmlsané jazýčky se dále tinktura upravuje na likér, který nemá tak silné účinky, třeba proti těm parazitům, ale stále pozitivně podporuje činnost žaludku a jater. Navíc můžete sem tam nabídnout návštěvě jako chutný apetitiv a nevědomky tak podpořit jejich zdraví ;-)


Plody ořešáku na výrobu tinktury/likéru se doporučuje sbírat do svatého Jana, tedy 24. června, dokud ještě plody nezačnou tvrdnout a jdou lehce rozkrojit. Já jsem sbíral relativně brzo, někdy začátkem června, jelikož díky počasí začaly plody ve velkém padat samy. Nemohl jsem je tam prostě nechat jen tak ležet! Dále jsem si koupil velký pomeranč a citrón, litr vodky a připravil smotek skořice a hřebíček.

Vlastní postup

Ořešáková tinktura
Připravíme si větší uzavíratelnou průhlednou nádobu/lahev. Já jsem plnil třílitrovou sklenici od okurek. Zelené ořechy nakrájíme podle velikosti ořechů a hrdla nádoby na půlky, čtvrtky nebo plátky a ty vsypeme do nádoby. Při zpracování ořechů myslete na to, že silně barví, naši předci si tím barvili vlasy a látky. Pokrájené ořechy zalijeme min. 40% vodkou tak, aby byla hladina asi pět centimetrů nad ořechy. Poté vložíme smotek skořice, několik hřebíčků, může být i třeba i vanilka. Nemusíte se toho bát, přes tu intenzivní ořechovou chuť není stejně nic jiného pořádně cítit ;-) Nakonec doplníme pomerančem a citrónem krájeným na plátky, včetně kůry. Všechno by mělo být krásně ponořené, pokud ne, tak doplnit vodkou. Nádobu uzavřeme a postavíme na tři až šest týdnů na slunné místo, třeba na okno. Občas protřepeme. Poté stačí už jenom procedit přes plátýnko a můžeme plnit do lahví/lahviček.

Ořešákový likér
Předem připravenou tinkturu dle chuti dosladíme medem nebo sirupem (já použil jitrocelový sirup, který jsem vyráběl měsíc předtím). Pokud to bude stále příliš ostré, nařeďte vlažnou vodou smíchanou s cukrem.

Počet komentářů: 12

Dvě jména, která byste měli znát

12. srpna 2015 v 9:25 | TMJ |  Strom života
Práci a život těchto dvou vynikajících lidí jsem poznal už před mnoha lety, když jsem poprvé přičichnul k samoudržitelnosti a permakutluře. Velmi krátce bych vás s nimi chtěl seznámit, protože si myslím, že to patří k úplným základům zodpovědného života. Přestože oba pánové působí již více jak tři dekády, zatím jsou pro mainstream zcela neznámí a to je škoda, jelikož dle mého názoru jsou to vizionáři. Pro podrobnější info doporučuji shlédnout dokumentární filmy uvedené pod článkem.

První z nich je eko-architekt Michael Reynolds, který si přezdívá architekt odpadu. Staví už více než 35 let s úspěchem velmi levné domy, které disponují vlastním zdrojem energie, vody, tepla i vlastní kanalizací, zcela nezávislé na okolí. Říká jim "pozemní lodě", anglicky Earthship. V dnešní době, kdy na nás doléhají stále naléhavěji důsledky ekonomické, ekologické a energetické krize, se jeví tento přístup jako spása. Ale pro dnešní zkostnatělou byrokraticku společnost je velmi obtížné do sebe zakomponovat něco, co je ekologické, samoudržitelné, harmonické, protože ona sama je opakem: neekologická, neharmonická, směřující k sebezničení. Byrokratický aparát to nepřipustí, protože by mohly vzniknout oblasti zcela nezávislé na systému, kde by žili lidé, kteří nepotřebují supermatkety, ČEZ nebo senát. Michael Reynolds se v Americe setkal s odporem úřadů a byl dokonce nucen své projekty zastavit. Ani u nás by samoudržitelné stavby Michaela Reynoldse nedostali stavební povolení. On si ale řekl: "Musím stavět někde jinde, ale kde?" A pak úplnou náhodou uviděl v televizi hrozivé záběry ze zemětřesení, myslím, že to bylo na Haiti. A tak se tam vydal se svým týmem, bez jedinné cihly, bez jedinné zakázky pro nějakou firmu. Používal materiál, který byl okolo po ruce a inteligentně ho využíval. Učil lidi, kteří ztratili všechno, jak na holé půdě postavit dům z odpadu, který nepotřebuje vodovod, vytápění, kanalizaci, klimatizaci. Oni mu za to byli vděční a zástupci úřadů hltaly jeho nápady a zlepšováky. Když odjel domů, zůstali po něm vyškolení architekti odpadu. Za těch třicet let už byl na mnoha místech třetího světa a vždy měl (narozdíl od Západu), dveře otevřené.


Dalším, nestejně velkým jménem, je Bill Mollison, zakladatel permakultury, trvale udržitelného a etického využívání krajiny. Bill Mollison celý život studuje živé ekosystémy. Devět let žil v lese, kde zkoumal lesní ekosystém. Na základě tohoto výzkumu vytvořil fungující ekosystém jedlého lesa, který dle jeho slov může mít každý člověk za domem a který pokryje velkou část jeho jídelníčku, a přitom jeho osazení zabere 30 pracovních dní třikrát do roka, a poté už jen sklízíte a plejete, protože většina z rostlin jsou trvalky a samorozsévací rostliny. V takovém jedlém lesíku si samozřejmě najdou místo i hospodářská zvířata. Na rozdíl od Michaela Reynoldse se nepotýkal s odporem úřadů, možná proto, že žil v Austrálii, kde si na svém pozemku můžete dělat prakticky co chcete. Zjistil, že jde obrátit průběh eroze půdy, kdy prakticky dochází k proměně poušě opět na les. Vytváří jedlé ekosystémy tam, kde už si lidé mysleli, že nebude nikdy nic růst, a to jednoduše využíváním triků, které okoukal v přírodě. Myslím, že na Západě mu nebyla věnovaná dostatečná pozornost, protože pořád ještě netrpíme nedostatkem, a také proto, že je to nekompatibilní se západním konzumním způsobem života. Asi tak jako Reynolds, setkal se v zemích třetího světa s mnohem větším zájmem, vždyť tam jde o životy.


Možná to nebude někomu zrovna příjemné, ale pokud se Západ neprobere a bude pokračovat v kurzu neudržitelnosti, skončí to totálním úpadkem a rozpadem Západní civilizace, jak tomu bylo v minulosti s mnoha velkými civilizacemi. A naopak, k velkému rozkvětu zemí třetího světa. Protože když zmizí pro-západní propaganda, povede se jim velmi dobře. V zemích třetího světa rostou ekologické nezávislé domy a samoudržitelné jedlé lesy mnohem rychleji, než kde jinde. Lidé na západě si budou do poslední chvíle stavět své předimenzované domy, mrhat fosilními palivy, plýtvat energií, drancovat lesy, otraovat půdu a sekat si ty své trávníky před domem, dokud nepřijde totální ekonomický, energetický a ekologický krach. A pak se začne zase od nuly a lidé jako Michael Reynolds a Bill Mollison budou důležitější, než politici nebo podnikatelé. Budeme se učit od lidí z třetího světa, kteří dnes hltají jejich nápady, kdežto my si dál žijeme v iluzi udržitelnosti našeho způsobu života. Některé části světa mají oproti nám také výhodu v tom, že se zde dá vytvořit ekosystém, který bude produkovat jídlo po celý rok s vynaložením menšího množsvtí energie. Tak proč se o těchto státech hovoří jako o chudých? Protože se měří špatným metrem. HDP nemůže růst stále do nekonečna. Iluze progresivního růstu musí jednou prasknout a až se to stane, pamatujte na tyhle dva velké muže.





Počet komentářů: 1

Nová rubrika - Strom života

12. srpna 2015 v 8:47 | TMJ |  Strom života
V této rubrice naleznete mé články a úvahy na téma permakultura, samoudržitelnost, příroda, ekologie, ochrana rostlin a zvířat apod., prostě vše, co se týká Stromu života ;-)

Přidat komentář

Tři úrovně vědomí

10. srpna 2015 v 11:53 | TMJ |  Něco málo pro duši
V jihoamerické šamanské tradici se hovoří o třech úrovních vědomí. Podle toho, jaké v člověku zrovna převládá, můžeme pak hovořit o třech typech lidí. Lidé-hadi, lidé-paneři, lidé-orli. O tom hovoří také starověká indická tradice, konkrétně v Bhagavadgítě, kde Šrí Krišna rozlišuje lidi, kteří se narodili ve znamení nevědomosti, lidi, kteří se narodili ve znamení vášně a lidi, kteří se narodili ve znamení Boha. Tyto tři úrovně vědomí nemají úplně ostré hranice a za určitých okolností se dají překračovat.

Lidé-hadi jsou přízemní. Had nemá končetiny a tak se musí plazit po břiše. Neustále se drží při zemi, odkud se dívá na svět. Tato úroveň vědomí je v lidském mozku v přímém spojení s tzv. plazím mozkem. Jedná se o mozkový kmen a zadní mozek. Tyto části máme společné s plazy, proto se jim říká plazí mozek. Jsou zde uložené nejzákladnější instinky lidského těla, jako je dýchání, polykání, krevní tlak apod. Indická tradice hovoří o lidech narozených ve znamení nevědomosti. Do této úrovně spadá většina lidí na této planetě. Lidé, kteří se zajímají jen o naplnění základních potřeb - jíst, pít, spát, souložit. Jejich život se točí v jednoduchém kruhu. Své potřeby uspokojují pokud možno okamžitě.


Lidé-panteři jsou silní, cílevědomí, vášniví, jednají plánovitě. Panter je vybavený k tomu, aby byl predátorem. Našlapuje tiše, útočí ze zálohy. Jeho pohyby jsou bezchybné, strategie smrtící. Panter již na svět shlíží z větší výšky a na kořist číhá na stromech, odkud vídí přicházet každé zvíře kráčející nebo plazící se po zemi. Mají tedy větší rozhled, než lidé-hadi, které nepřekonává jen v jediné věci - v jejich počtu. Lidé panteři jsou silní a velmi dobře si toho jsou vědomi, jsou tedy egocentrici. Přitahuje je moc a bohatství. Jsou schopni neuvěřitelných výkonů, což mnoho obyčejných lidí může imponovat. Dnešní svět je prakticky ovládán takovými lidmi. V současné době je společnost po ekonomické a politické stránce nastavená tak, že jsou lidé-panteři zvýhodňováni, jsou dáváni ostatním za vzor. Tito lidé se dostávají na vysoká politická místa i na vysoká místa ve velkých firmách a nadnárodních korporacích. V indické tradici se tato úroveň vědomí shoduje s lidmi, kteří se narodili ve znamení vášně. Tito lidé jsou pod silným vlivem svých vášní, ale nedělá jim problém odložit své uspokojení na později. Rádi jedí, souloží, rádi ovládají druhé, doslova si užívají každý požitek. Jsou pro to schopni udělat velké věci a umí si to také náležitě užít. Jejich ego je velmi silné. Mají rádi soupeření a neradi prohrávají. Védy hovoří o tom, že takový člověk se nakonec může stát i démonem.


Lidé-orli jsou naprosto svobodní. Jako jediní jsou schopni bezusilovného dosahování cílů. Shlížejí na svět z výšky, odkud ho pozorují ostrým zrakem. Z této výšky není rozdílu mezi pozemními tvory. Od hada až po pantera - všichni jsou připoutaní, chybí jim širší pochopení, nevidí souvislosti, které vidí z této výšky on. Orel ale většinu dne netráví kroužením po obloze. Najdete ho sedět na skalní římse, daleko od jakéholi nebezpečí. Teď vypadá jako jakýkoli jiný pozemní tvor. On ale jen tak nedřepí, nýbrž vyčkává. Jako pokojný bojovník je ve střehu a čeká na vhodnou příležitost, neplýtvá energií. Jakmile příležitost přijde, okamžitě bezchybně zareaguje a když je po všem, opět se stáhne a vyčkává dál. Orel čeká na vhodný vítr. Jakmile ucítí stoupající sloup vzhuchu, prostě jen rozprostře svá velká křídla, natáhne každý svůj brk a nechá se bez jediného mávnutí křídly pomalu vynést stoupajícím vzduchem. Stoupající vzduch představuje vlastně okolnosti, křídla představují genetickou výbavu a zkušenosti. Člověk-orel vypadá jako obyčejný človíček, ale je bdělý. Jakmile přijde vhodný vítr, roztáhne svá křídla a nechává se unášet na vlně přítomného okamžiku. Jedná zcela dle přirozenosti, neklade odpor, ani to nepřehání s úsilím. Má všechno, co je potřeba, proto nemusí o nic usilovat. V indické tradici jsou to lidé narození ve znamení Boha. Křesťané by řekli, jsou to lidé, na které sestoupil Duch svatý. Jsou to ti, které ostatní nazývají osvícení nebo probuzení.


Nejsnáze rozeznatelní jsou panteři. Poznáme je na první pohled, někdy ani nemusí mluvit, vyzařuje z nich síla a sebejistota. Mezi hadem a orlem nemusí být na první pohled vidět rozdíl. Orlův přístup spočívá také v jednoduchosti a když sedí, vypadá jako pozemní tvor. Had ale jedná z nevědomosti a připoutanosti. Orel se odhalí ve chvíli, kdy přijde "vhodný vítr". Nemusí ani vědět, že je právě orlem, ani že nastal vhodný vítr pro roztažení křídel. Stačí, když naslouchá své přirozenosti a všechno se děje tak nějak samo. Lidé kolem něj pak říkají: teda ty máš ale štěstí! Není to štěstí. Orel jen jde Životu na ruku a Život na to reaguje.

Ne každý zapadne do jedné z kategorií a je to přirozené. Vývoj vědomí nelze kategorizovat a neprobíhá ve skocích. Dá se tudíž říct, že většina lidí je někde na cestě mezi těmito úrovněmi. Nedělejte si tedy starosti s tím, že vlastně nevíte kam byste se jednoznačně zařadili. Orel by právě nějaké úrovně vůbec neřešil, stačí jen být sám sebou, teď a tady.
Počet komentářů: 4

Seznam literatury

10. srpna 2015 v 9:36 | TMJ |  Merlinův bylinkář
V posledním bylinkáři jsem slíbil seznam literatury, ze které jsem čerpal. Než bude další verze bylinkáře na světě, naleznete seznam literatury zde:


Velký atlas léčivých rostlin, Penelope Odyová, 2007

Bylinky plody a houby, Dreyerovi, 2010

Léčivé stromy a keře, Pavel Váňa, 2006

Zdraví z boží lékárny, Maria Treben, 1980

500 nejlepších receptů lidové medicíny, Dionýz Dugas, 2007

Babičciny bylinky, Dugasovi, 1995

Atlas léčivých rostlin a plodů, Kresanek, Krejča, 1988

Vypěstujte si vlastní léky, James Wong
Přidat komentář

Nová rubrika

10. srpna 2015 v 8:49 | TMJ |  Něco málo pro duši
Sice jsem si při vzniku tohoto webu říkal, že se budu soustředit spíš na praktické záležitosti, ale nemůžu si pomoct. Vždycky jsem byl pisálek a rád jsem prozkoumával hlubiny duše. Do této rubriky budu sem tam vkládat své myšlenky či pocity. Snad tím někoho inspiruji, přiměji k rozjímání, kontemplaci nebo meditaci. Ostatní prominou a nebudou ty řečičky brát tak vážně ;-)

Přidat komentář