Dvě jména, která byste měli znát

12. srpna 2015 v 9:25 | TMJ |  Strom života
Práci a život těchto dvou vynikajících lidí jsem poznal už před mnoha lety, když jsem poprvé přičichnul k samoudržitelnosti a permakutluře. Velmi krátce bych vás s nimi chtěl seznámit, protože si myslím, že to patří k úplným základům zodpovědného života. Přestože oba pánové působí již více jak tři dekády, zatím jsou pro mainstream zcela neznámí a to je škoda, jelikož dle mého názoru jsou to vizionáři. Pro podrobnější info doporučuji shlédnout dokumentární filmy uvedené pod článkem.

První z nich je eko-architekt Michael Reynolds, který si přezdívá architekt odpadu. Staví už více než 35 let s úspěchem velmi levné domy, které disponují vlastním zdrojem energie, vody, tepla i vlastní kanalizací, zcela nezávislé na okolí. Říká jim "pozemní lodě", anglicky Earthship. V dnešní době, kdy na nás doléhají stále naléhavěji důsledky ekonomické, ekologické a energetické krize, se jeví tento přístup jako spása. Ale pro dnešní zkostnatělou byrokraticku společnost je velmi obtížné do sebe zakomponovat něco, co je ekologické, samoudržitelné, harmonické, protože ona sama je opakem: neekologická, neharmonická, směřující k sebezničení. Byrokratický aparát to nepřipustí, protože by mohly vzniknout oblasti zcela nezávislé na systému, kde by žili lidé, kteří nepotřebují supermatkety, ČEZ nebo senát. Michael Reynolds se v Americe setkal s odporem úřadů a byl dokonce nucen své projekty zastavit. Ani u nás by samoudržitelné stavby Michaela Reynoldse nedostali stavební povolení. On si ale řekl: "Musím stavět někde jinde, ale kde?" A pak úplnou náhodou uviděl v televizi hrozivé záběry ze zemětřesení, myslím, že to bylo na Haiti. A tak se tam vydal se svým týmem, bez jedinné cihly, bez jedinné zakázky pro nějakou firmu. Používal materiál, který byl okolo po ruce a inteligentně ho využíval. Učil lidi, kteří ztratili všechno, jak na holé půdě postavit dům z odpadu, který nepotřebuje vodovod, vytápění, kanalizaci, klimatizaci. Oni mu za to byli vděční a zástupci úřadů hltaly jeho nápady a zlepšováky. Když odjel domů, zůstali po něm vyškolení architekti odpadu. Za těch třicet let už byl na mnoha místech třetího světa a vždy měl (narozdíl od Západu), dveře otevřené.


Dalším, nestejně velkým jménem, je Bill Mollison, zakladatel permakultury, trvale udržitelného a etického využívání krajiny. Bill Mollison celý život studuje živé ekosystémy. Devět let žil v lese, kde zkoumal lesní ekosystém. Na základě tohoto výzkumu vytvořil fungující ekosystém jedlého lesa, který dle jeho slov může mít každý člověk za domem a který pokryje velkou část jeho jídelníčku, a přitom jeho osazení zabere 30 pracovních dní třikrát do roka, a poté už jen sklízíte a plejete, protože většina z rostlin jsou trvalky a samorozsévací rostliny. V takovém jedlém lesíku si samozřejmě najdou místo i hospodářská zvířata. Na rozdíl od Michaela Reynoldse se nepotýkal s odporem úřadů, možná proto, že žil v Austrálii, kde si na svém pozemku můžete dělat prakticky co chcete. Zjistil, že jde obrátit průběh eroze půdy, kdy prakticky dochází k proměně poušě opět na les. Vytváří jedlé ekosystémy tam, kde už si lidé mysleli, že nebude nikdy nic růst, a to jednoduše využíváním triků, které okoukal v přírodě. Myslím, že na Západě mu nebyla věnovaná dostatečná pozornost, protože pořád ještě netrpíme nedostatkem, a také proto, že je to nekompatibilní se západním konzumním způsobem života. Asi tak jako Reynolds, setkal se v zemích třetího světa s mnohem větším zájmem, vždyť tam jde o životy.


Možná to nebude někomu zrovna příjemné, ale pokud se Západ neprobere a bude pokračovat v kurzu neudržitelnosti, skončí to totálním úpadkem a rozpadem Západní civilizace, jak tomu bylo v minulosti s mnoha velkými civilizacemi. A naopak, k velkému rozkvětu zemí třetího světa. Protože když zmizí pro-západní propaganda, povede se jim velmi dobře. V zemích třetího světa rostou ekologické nezávislé domy a samoudržitelné jedlé lesy mnohem rychleji, než kde jinde. Lidé na západě si budou do poslední chvíle stavět své předimenzované domy, mrhat fosilními palivy, plýtvat energií, drancovat lesy, otraovat půdu a sekat si ty své trávníky před domem, dokud nepřijde totální ekonomický, energetický a ekologický krach. A pak se začne zase od nuly a lidé jako Michael Reynolds a Bill Mollison budou důležitější, než politici nebo podnikatelé. Budeme se učit od lidí z třetího světa, kteří dnes hltají jejich nápady, kdežto my si dál žijeme v iluzi udržitelnosti našeho způsobu života. Některé části světa mají oproti nám také výhodu v tom, že se zde dá vytvořit ekosystém, který bude produkovat jídlo po celý rok s vynaložením menšího množsvtí energie. Tak proč se o těchto státech hovoří jako o chudých? Protože se měří špatným metrem. HDP nemůže růst stále do nekonečna. Iluze progresivního růstu musí jednou prasknout a až se to stane, pamatujte na tyhle dva velké muže.





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ales Ales | 12. srpna 2015 v 13:02 | Reagovat

Myslím, že je tam ještě třetí jméno: Marcin Jakubowski

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama