Duben 2016

Děju se

26. dubna 2016 v 11:53 | TMJ |  Něco málo pro duši

Svlékám formy.
Odlupuji je jako šupiny
chránící duši před světem druhých.

Nejsem to, co odpadá
říkám si
když klesají do hlubiny.

Pravda je nahá
bez přívlastků.

Všechno jsem pustil
sledujíc
co je neměnné.

Ztrácím se.
Nebo se nacházím?
Kam až to sahá?

Toho rána
všichni zmizeli
nejsou tu.

I ten, kdo si myslel,
že to vše sleduje
se rozplynul
s novým dnem.

Prázdnota v prostoru
bez objektu.

Herec
se proměnil ve hru.
Tanečník
je tancem.

Jsem nahý.

Záhy
oblékám si
co mi sluší.

Svět vzorů
mě opět vtahuje.

Život
už je takový.

Do všeho
co bylo mrtvé
vkládám opět svou duši.

Z podhoubí
vykukují klobouky.
Bez úsilí
bez dobrého
bez zlého.
Jak prosté.

Jsem oblečený
a zároveň
nahý.

Bez snahy
jdu sám sobě
vstříc.

Děju se.

Ohiyesa

13. dubna 2016 v 9:09 | TMJ |  Strom života
Ohiyesa, dakotský indián známý také jako Dr. Charles Alexander Eastman, je popisován jako "nejpronikavější a nejcitlivější z domorodých amerických myslitelů". Byl nazýván "indiánským Thoreauem". Narodil se v roce 1858 v jižní Minnesotě. Později vystudoval americké školy, aby pochopil jednání bílých, ale v srdci i v duši zůstal hrdým Indiánem.


Když mu byli čtyři roky, byl jeho otec poslán s dalším tisícem indánů na nucené práce. Jeho návrat popisuje Ohiyesa takto:
"Jednoho dne při lovu spatřil, jak proti němu kráčí Indián v šatech bílých lidí. Byl to jeho otec, který přežil zajatecký tábor a který se vrátil, aby vyhledal svého syna. Ve svém zajetí poznal Mnoho Blesků moc evropské kultury a pochopil, že v jejím rámci nemůže indiánský způsob života přežít. (...) Odešel s Ohiyesou na malou farmu v jihozápadní Dakotě a začal z něho vychovávat nový druh bojovníka. Do bílých škol ho poslal se slovy: 'Je to stejné, jako kdybych tě posílal na tvou první válečnou výpravu. Očekávám, že zvítězíš.'" (Duše indiána, str. 8, úvod Kenta Nerburna)

Ohiyesa poté již jako Charles Alexander Eastman vystudoval lékařskou fakultu Bostonské univerzity, po krátkém působení jako lékař se plně vrhl na problematiku vztahů bílých a Indiánů. Advokát, lékař, poradce prezidentů, člen skautského hnutí, tím vším Ohiyesa byl. Ke konci života se vrátil do rodných lesů Středozápadu a věnoval se tradičnímu životu, často najednou odešel na několik měsíců žít sám do lesů.

Ohiyesa vždy směřoval své úsilí k většímu porozumění mezi indiány a bělochy. Jednou zavedl indiánské stařešiny do galerie plné vzácných obrazů, aby jim vysvětlil, co obraz pro bílého muže znamená. Stařešinové mlčky prošli galerií a poté nejstarší z nich řekl: "Je opravdu těžké porozumět duši bílého muže. Když se bílý muž setká s řekou, zabije ji. Setká se s lesem, zabije ho. Setká se se zemí, zabije ji. Potom barvami pomaluje kus plátna a u toho se dojímá..."


Nejznámější dílo Ohiyesy je krátká knížečka Duše indiána, která si klade za cíl seznámit čtenáře s jeho progresivními myšlenkami jako hlasatele životního názoru původních amerických obyvatel. Čtenáři se tak nabízí jedinečná možnost zapřemítat si o tom, jak se vzdalujeme od kořenů (a proč vlastně?) a o pošetilosti mnohých ideálů masové společnosti dneška (přestože byla napsána před sto lety, je stále aktuální).

V knize se např. pozastavuje nad křesťanským pokrytectvím, kdy biblické zázraky jsou považovány za samozřejmost, ale indiánskými mýty a hrdinskými příběhy je opovrhováno. Studiem bible došel k závěru, že Ježíš byl vlastně indián: žil a hlásal indiánské ideály. Protestoval proti hromadění věcí a přílišnému majetku. Byl nakloněný míru. Byl stejně nepraktický jako každý indián a za svou láskyplnou práci neočekával žádnou odměnu. "Křesťanská civilizace neexistuje," píše v knize, "křesťanství a moderní civilizace si odporují, zatímco duch křesťanství a duch našeho pradávného náboženství jsou svou podstatou stejné."

Život tohoto velkého indiána je částečně zachycený ve velkém dějepisném díle Dee Browna s názvem Mé srdce pohřběte u Wounded Knee. Podle této knižní předlohy byl později natočený stejnojmenný televizní film, který však obsahuje jen zlomek této vynikající knihy.