Únor 2017

Šípkový likér

28. února 2017 v 8:27 | TMJ |  Merlinův receptář
O pozitivních účincích růže šípkové se dočtete v mém bylinkáři. Šípky obsahují 20x více vitamínu C, než citrony. Likér je vedle šípkového prášku, sušených šípků či marmelády jedním ze způsobů, jak si uchovat imunitu posilující účinné látky na zimu, kdy je potřebujeme snad nevjcíe. A bezesporu jde též o výbornou pochutinu ke svátečnímu stolu.


Ingredience:
500g šípků
1 l vodky
250-500g cukru (možno kombinovat se sirupy)
několik hřebíčků, celá skořice
250 ml vody
200 ml červeného vína (není nutné)


Šípky sbíráme v pozdním podzimu, sytě červené, ideálně již přešlé mrazem. Mráz poškozuje buňky, což napomáhá jejich důkladnému vyluhování. Když nepočítám zbavení stopek, plody již dále neupravujeme. Možství závisí od toho, kolik máme k dispozici alkoholu. Orientačně 500 kg šípků na jeden litr vodky (poznáte, až slejete do společné nádoby). Plody nasypeme do uzavíratelné nádoby, přidáme několik hřebíčků a celou skořici. Poté zalijeme čistou vodkou tak, aby byly všechny plody ponořené těsně pod hladinou. Uzavřeme a necháme vyluhovat přibližně tři týdny. Jednou za čas nádobu několikrát obrátíme dnem vzhůru a zase dáme nazpět.

Po zhruba třech týdnech můžeme přistoupit ke druhé části. Vodu přivedeme do varu a přidáme cukr nebo sirup, poté ihned odstavíme a necháme vychladnout. Já dával půl napůl cukr s jitrocelovým sirupem. Záleží kdo jak má rád sladké, proto jsem uvedl množství cukru 250-500g. Smícháme s proceděným macerátem ze šípků a vodky, můžeme přidat červené víno. Když se někomu bude zdát výsledný produkt příliš silný, přidá vodu. Kdyby se snad našel někdo, kdo by dal přednost silnější variantě, stačí přidat vodku. Důkladně promícháme a plníme do lahví. Před užíváním ještě necháme dle uvážení uležet v chladu.

Jedna štamprle denně posiluje organismus a podporuje normalizaci srážlivosti krve.

Žena

26. února 2017 v 15:41 | TMJ |  Něco málo pro duši

Děkuji Ti, že jsi, Ženo. Vždy mě navracíš do rovnováhy, vylaďuješ a inspiruješ. Byla jsi dlouhou dobu nedoceněná a přehlížená. Mužská energie totálně převálcovala Tvou přirozenou spontaneitu. Prošel jsem mnoho bitev, prolil mnoho krve. A nyní se navracím domů, do Tvé náruče. Děkuji Ti, že jsi byla trpělivá, že jsi čekala, než naleznu svůj Svatý grál. Nyní ho pokládám ke Tvým nohám. Pouze myšlenka na Tebe mě poháněla k výjimečným činům, jen touha po spojení s Tebou mě uchovala naživu. Žvaním, poněvadž dlouhá léta boje otupila moji schopnost vyjádřit se srdcem. Přijmi alespoň vyjádření vděčnosti touto cestou. A buď mi inspirací i v dalších mých výpravách.

Není lehké si to přiznat, ale byla jsi jak mou největší slabostí tak mou největší motivací. Když mé srdce ztvrdlo na kámen, myšlenka na Tebe mu vdechla život. Největším překvapením bylo odhalení Ženy ve mně, největší slastí byla má přítomnost v Tobě. Osud mne zavál až pod okno Tvé věže, kde pěju tuto sladkou píseň, přestože oděn do zbroje z kůže a kovu, jsem válečníkem a dobrodruhem. Nyní třímám loutnu, můj meč je však připravený utínat dračí hlavy, pokud Tě budou držet ve své moci. Za své služby požaduji jen Tvou důveru a lásku. To je moje cena.

Tvůj Muž.

ANIMA - vlastní tvorba


Merlinův pohanský zpěvník

16. února 2017 v 8:07 | TMJ |  Merlinův zpěvník


Po mnohaměsíčním snažení jsem konečně dokončil práci na projektu Pohanský zpěvník, který naleznete na této adrese:


15. února 2017 v 14:12 | TMJ |  Něco málo pro duši

Kdo jsem?
Kdo jsem... já?
Mám na mysli skutečné JÁ?!

Ptám se sám sebe na SEBE...
Jaký paradox!
Kdo se to vůbec ptá na koho...?

Pátrám ve své mysli...
Procházím kartotékou vzpomínek...
Ale já si na sebe NEPAMATUJU!
Nikdy jsem se nepotkal...

Dívám se do zrcadla.
Nebo se ten obraz v zrcadle dívá na mne?

Ten pohled...
jakoby mi chtěl ukrást MĚ!
Co je to za čáry?

Má nárok si můj obraz v zrcadle říkat JÁ?
Ne. Zakroutím hlavou.

Obraz v zrcadle kopíruje moje pohyby.

Nejsem objekt.
Stejně jako zrcadlo není tváří,
která se v něm zrcadlí.

Odcházím.
Nechávám zrcadlo za sebou.

Nejsem to JÁ...

Kráčím.

Tělo se rytmicky pohybuje...
Nahlížím na něj.

Ruce, prsty,
skrabatělá kůže na kloubech...

A mám tě!
TY, kdo nahlížíš!
KDO JSI!?

Ticho...

Nahlížím dál.

Nahlížím na svět kolem.
Nahlížím prostor a věci v něm.

Jsem jako čaroděj-
Nahlížením přeměňuji svět na objekty.

Jakmile z něčeho udělám objekt,
nechám ho za sebou.
Jako to zrcadlo.

Nejsem to JÁ...

Nikde tady venku nejsem JÁ...

Zastavuji se.

Obracím pozornost do svého nitra.

Jsi tam někde... JÁ?

Vnitřek je plný představ.
Jsou jako ty objekty venku,
akorát bizardnější.
A pořád se do toho plete čas...

Nechávám ty představy za sebou.
Jako to zrcadlo.

Nejsem to JÁ...

Nořím se hlouběji.

Dotýkám se mnoha verzí sebe sama...

Je to vůbec možné?
Je možné skutečně zavadit o SEBE?

Všechny verze sebe sama nechávám za sebou.
Jako to zrcadlo.

Nejsem to JÁ...

Objekty a představy se rozpustily do jednolité, beztvaré hmoty.

Čelím nekonečné prázdnotě...

Není tu!
JÁ tu není...!
Není tu NIC.

Zůstalo jen nahlížení samo,
nahlížení, bez nahlížitele...

Usměrněný proud vědomí.
Tak jemný, že je skoro nepostřehnutelný.
Avšak všudypřítomný...

Vědomí.
To jediné se mi nedaří položit stranou a nahlédnout.

Nejde to...
Mohu pouze pocítit Jeho přítomnost.

Vědomí...
Pokouším se ho zeptat,
ale všechny otázky jsou najednou bez obsahu.
I ta o JÁ.

JÁ...
Je to jenom prázdné slovo.

Najednou mi to celé připadá směšné...
Co jsem si to myslel?!

TO, co se nachází za slovem JÁ,
nelze vyslovit.
Prostupuje vším
a zároveň není ničím...

Všechny formy ho obsahují,
samo je však bez formy...

Kdyby se mi někdy podařilo TOHLE odložit
a nechat za sebou,
jako to zrcadlo...
přestal by existovat celý vesmír!

Protože z TOHO... celý vesmír vychází...