Přítomný okamžik a Odinova moudrost

8. ledna 2018 v 8:54 | TMJ |  Něco málo pro duši

Často se setkávám s nepochopením podstaty nástroje, kterému říkáme bytí v přítomnosti, ted a tady, a nadhodnocováním pouze jednoho aspektu přítomného okamžiku a to je vnímání obrazu vnějšího světa. Je to pochopitelné, jsme vizuálně zaměření živočichové, osmdesát procent všech informací od smyslových orgánů pochází ze zraku. Proto i v tomto případě, když se rozhodneme být v přítomnosti, automaticky upřednostnujeme zrak. Když se však podíváme pod pokličku samotnému zrakovému vnímání, zákonitě dojdeme k tomu, že to, co vidíme je pouze interpretace skutečnosti, kterou nám naše mysl předkládá a my jí uvěříme a říkáme jí přítomný okamžik.

Když poctivě zkoumáme přítomný okamžik a nezůstaneme u pouhého přijetí toho, co nám předkládají smysly o vnějším světě, obrátíme pozornost na to, jak je samotný přítomný okamžik v nás stvořován, jak je po této cestě ohýbán různými programy a vzorci, když půjdeme upřímně za tím, stále hloub, dojdeme nakonec k tomu, co stojí na počátku celého procesu vnímání, uvědomování, dojdeme sami k sobě. Kdo je ten, kdo vnímá přítomný okamžik? Jako všechny cesty, i cesta žití v přítomném okamžiku je pouze nástrojem k poznání sebe sama. Žití v přítomnosti není cílem, ale prostředkem. Je to, co vnímám skutečné? A jak to poznám? Pokud moje přítomná pozornost neskončí u pouhého registrování vnějšího světa, ale naslouchá také vnitřním pochodům a pocitům v každém okamžiku a tomu, kdo stojí na pozadí toho všeho, dostaneme teprve ucelený obraz přítomnosti. Vnímání sebe, samotného prožívání, samotného bytí o sobě. Cítit se. To už je jiný level, než se jen "dívat" a zahánět myšlenky, abych udržel bdělou pozornost. Odkrýváme tím také pravdivost a opravdovost v sobě. To, čím skutečně jsme. Bez zaměření pozornosti dovnitř, ke své pravé podstatě, je žití v přítomnosti jen berlička jak uniknout od strastí a utrpení běžného života (nebudu myslet na utrpení a doufám, že z mého života tak zmizí).

Severský bůh Odin pro moudrost obětoval oko. Na svět od té doby shlíží pouze jedním okem, což se kupodivu nestalo jeho deficitem, ale naopak, jelikož to druhé oko je neustále obráceno dovnitř, dívá se na sebe sama ze studny moudrosti napájející strom života.

Výňatek ze severské mytologie:

Před dávnými, dávnými lety, když byl svět ještě mladý, se Ódin zahalil do svého dlouhého pláště, nasadil si klobouk a v přestrojení za pocestného putoval zemí obrů. S nasazením života se pokoušel dostat k Mímimu, aby tam našel moudrost.
"Chci se jen jedinkrát napít z tvé studny, strýčku Mími," řekl Ódin. "Nic jiného nežádám."
Mími zavrtěl hlavou. Ze studny se nesmí napít nikdo, jen on sám.
"Jen jediný doušek. Když se napiju z tvé studny, Mími, budu moudrý. Řekni, co za to chceš."
"Chci za to tvoje oko," pravil Mími. "Hoď do studny své oko."
Ódin se zatvářil odhodlaně.
"Dej mi nůž," řekl jen.
Když udělal, co bylo zapotřebí, vložil své oko opatrně do studny. Zíralo na něj z vody. Ódin naplnil roh Gjallarhorn vodou z Mímiho studny a přiložil ho ke rtům. Voda byla studená. Vypil ji jedním douškem. Zaplavila ho moudrost. Zbylým okem náhle dohlédl dál a viděl zřetelněji než kdy předtím oběma.
Ódinovo oko stále leží v Mímiho studni, uchovávané vodami napájejícími jasan světů, nevidí nic a zároveň vidí všechno.

Všimněte si toho obratu: zíralo na něj z vody. Tzn. uviděl sám sebe. A díky tomu dohlédl dále a viděl zřetelněji než kdy předtím. Nevidí nic a zároven vidí všechno...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama