Muž a žena, Animus a Anima - rozdílný přístup

20. února 2018 v 10:40 | TMJ |  Něco málo pro duši

Jak jednou trefně řekl Pjér, když hovoří žena, odpočívá, když hovoří muž, tak pracuje. Můžeme to sledovat v přímém přenosu během jakékoliv konverzace, které se účastní obě pohlaví. Ale já bych se rád nyní zaměřil více do hloubky, na fenomén smyslu života, bytí, osvícení či jak to nazvat, prostě na rozdílný přístup k bytí o sobě. Komunikace na tato témata odpovídá stejným principům mužsko-ženského světa, jako konverzace na jakékoliv jiné téma. Obecně mají muži tendenci brát tuto svojí misi za osvícením, za pravdou s velkým P, příliš vážně a mnohdy mají problém s nasloucháním. Mužský, jangový princip je totiž vyřazovací, pronikající, kdežto ženský, jinový je vzařovací, pohlcující. Proto naslouchání, tedy přijímání, které jde ženám úplně samo, stojí muže mnoho sil a naopak, stručná formulace a jasné vyjádření toho, co mají na mysli, zase dělá problém ženám (i když problém s tím má opět jen muž, žena se nepotřebuje jasně vyjádřit, podstatné je pro ni sdílení a vyvolaná emoce). Hovořící muž má jasno. Jde mu o to, aby vysvětlil, přesvědčil, dobyl pomyslné sémantické území. Od svého protějšku vyžaduje jasné a stručné vyjadřování. Jak říká jeden známý - jako návod na pračku, a bez zbytečných emočních výlevů. Háček je v tom, že hlubší poznání, které lze označit termíny Bytí, Existence, Smysl života, Osvícení apod., nelze tímto čistě mužským přístupem poznat. Člověk není jako pračka. Nelze říci: tady přidej těsnění, dotáhni ten šroub, roztoč buben a budeš osvícenej... Je třeba jít za slova, za všechny návody a popisy, do roviny pocitů a symbolů, do roviny intuitivního vnímání. Příkladem může být třeba poesie, pohádky či mýty. Těžko tam hledat něco podobného návodu na opravu pračky. Ženy se v této rovině pohybují snáz, respektive ženský princip - muž s probuzenou a zvědomělou Animou s tím je v souladu také. Když ženy tzv. "slepičí", tak vlastně relaxují a naladují se jedna na druhou. Slova nejsou až tak podstatná, spíš jde o pocity, které v nich ta slova vyvolávají. Co však ženám chybí, když nemají probuzeného a zvědomělého Anima, je jasný úsudek. Mnohdy si skálopevně stojí na úplně nepodložených až infantilních názorech. Jejich cesta za osvícením (Pravdou, Smyslem, to je jedno jak to nazveme) pak stroskotává na tom, že ulpí na nějakém guruovi, který je imponuje, na otřepaných frázích a polopravdách, rozplývají se nad citáty, aniž by je chápali, jen se živí tím, jakou emoci v nich vyvolává. Velmi snadno teké podléhají charismatickým osobnostem, do kterých nevědomě promítají svého Anima a bez úsudku ho přijímají.

Jak vidno, bez celistvosti - přijetí a zvědomění svého vnitřního protipolu je téměř nemožné dojít někam hloub do své podstaty, k Pravdě, Bytí, Osvícení, Bohu je jedno jak to nazveme. Cesta muže, který tráví příliš času v hlavě, je cestou, která je dlážděna pojmy a vede od jedné "mise" ke druhé, ale v konečném důsledku se odehrává stále na povrchu, v sémantické rovině. Vnitřní žena ho dokáže z tohoto bludného kruhu vynést a dát mu nový pohled - intuici a cit. Anima je přímo archetypem života - Velké Matky, může tedy muže doslova uzemnit a dát mu možnost kráčet po zemi spontánně, osvobozen od pojmů a představ, ale přesto smysluplně. Naopak, cesta ženy končí tam, kde podlehne nevědomé fascinaci svým Animem, kterého projektuje do nějakého "pravého učení" nebo "velkého mistra" a bez úsudku se mu odevzdává. Tedy, ona si může myslet, že má zdravý úsudek, ale ve skutečnosti podléhá své fascinaci, která úsudek pokřivuje. Pak, přestože je pod vlivem iracionálních přesvědčení, jí nedokáže otřást žádná logika, její přesvědčení padá až s rozpadem celého jejího vnitřního světa. Rozvíjením své vnitřní stránky, vědomým spojením se svým Animem, se žena stává vědomější a určitější, pokud jde o to, v co věří a cítí, a je schopna tyto své postoje a názory otevřeně vyjadřovat. Když je Animus zvědomělý, když ho žena cítí, přestává ho projektovat do mužů (otce, partnera, gurua) a stává se nezávislou a svobodnou. To je dobrý start do vědomého života :-)

Neberte to jako bernou minci, každý jsme trošičku jiný, ale obecné tendence jsou patrné. Jako vždy, hovořím z velké části z vlastní zkušenosti. Nedávno se mi zdál sen, že jsem společně se svojí Animou odletěl na svazku nafukovacích balonků (ty balonky mi podala ona, mě by v životě taková kravina nenapadla) a přistáli jsme v nějaké zemi, kde jsem byl poprvé a kde se hovořilo jiným jazykem. Tak nějak symbolicky by se dalo vyjádřit to, o čem jsem tu tak sáhodlouze vykládal :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama