Zámek a klíč - celistvost

21. února 2018 v 13:11 | TMJ |  Něco málo pro duši

Cesta k vlastní skutečné podstatě, k naší celistvosti se nedá uspěchat a nezávisí na našem chtění. První vzorec, který je třeba na této cestě rozpustit je chtění mít všechno hned. Moje zkušenost při "práci" s vlastním nevědomím je taková, že nevědomí má svoje vlastní tempo, které je nezávislé na naší touze po "osvícení" či chtění dosáhnout nějaké "úrovně". Takové snahy spíš náš vývoj brzdí. Ve skutečnosti vlastně nikdy vědomě nevíme, jak na tom jsme, dokonce skutečně ani nevíme, co se vlastně děje. Jediné, co je jisté je, že jsme v procesu. Tento proces je řízený zevnitř, z míst, kam nemáme vědomý přístup, je zcela přirozený a jeho účelem je udělat z nás celistvé bytosti. Toto je třeba přijmout hned na začátku. Když nalezneme klíč, který může odemknout další etapu našeho vývoje, měli bychom spíš, než ho hned cpát do zámku, dát našemu nevědomí najevo, že máme záměr začít odemykat, naladit se na tempo našeho nevědomí a jít mu naproti. My nedokážeme vědomě odemknout nic, to je v plné kompetenci nevědomí. Na vědomé úrovni máme jen ten klíč - záměr. V ten pravý čas, když naše hloubka ví, že jsme na to připraveni, začne teprve proces odemykání. Odemykání může trvat třeba měsíce nebo roky. Anebo také dny, to je vysoce individuální. Na tomto poli se nic nedá uspěchat. Naše hlubina má své vlastní tempo, na které je třeba se naladit a respektovat ho. Byly doby, kdy jsem byl fascinovaný archetypy moci a chtěl se s nimi spojit, ale moje snahy se míjely účinkem. Pracoval jsem jen na úrovni představ a pojmů, ale bylo to takové ploché a žádné změny nepřicházely. Proč? Protože jsem v té době ještě neměl vyřešené základní archetypy, na které při své cestě do vlastní hlubiny musí každý zákonitě narazit jako první - v prvním kole persona/stín, ve druhém anima/animus. Kdo by se chtěl babrat se svým stínem a špinit si ruce, když může být mágem, vědmou nebo buddhou, že? K archetypům moci nás však naše nevědomí nepustí, dokud si neprojdeme prvním a druhým kolem. To je základ. Nedělá to z rozmaru nebo že by nám nechtělo dopřát, ale chrání nás tak před silou mocných archetypů, které se ukrývají hlouběji. Mohli bychom tak ublížit sobě i jiným a to nikdo nechce :-)

Používám terminologii C.G.Junga, protože je mi blízká a ze všech dosud poznaných nejvýstižnější. Také si myslím, že jsem se nenarodil v těchto zeměpisných šířkách náhodou a je přirozené navázat tam, kde skončili moji předci, protože z hlediska kolektivního nevědomí jsem na tuto cestu připravený více, než na kteroukoliv jinou. Narozdíl od náboženství či jiných směrů není dogmatická a respektuje rozdílné přístupy jednotlivce. V konečném důsledku na metodě a terminologii až tak nezáleží. Podstatné je to obecné sdělení, že naše hlubina má své vlastní tempo, většinou o dost pomalejší, než bychom si přáli. Proto se doporučuje ztišit a zpomalit - protože tak můžeme tempo naší hlubiny pocítit. Pak už jen stačí mu jít naproti. Ono odemčení je potom souhra našeho záměru a záměru našeho nevědomí. Jak jsem někde četl - to, co hledám, hledá mě. Protože až v naší syntéze jsme oba úplní. Náš záměr je tedy společný - celistvost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama