Květen 2018

Osvobození Animy

10. května 2018 v 19:17 | TMJ |  Něco málo pro duši



Integrace Animy znamená vlastně její osvobození. V pohádkách to zpodobňuje vysvobození princezny z područí draka. Naše společnost nás vede k tomu, že muž svoji Animu velmi brzo v sobě spoutá. Onen drak je muž sám, to, co se z něj stalo pod rukama rodičů, kutlury a společnosti. Maska, se kterou se ztotožnil. Jeho pravá podstata je zpodobněná princem nebo hloupým Honzou, který vysvobozuje Animu z područí falešného já. Stejné je to s duší. Setkání se s vlastní duší je vlastně aktem jejího vysvobození se z věčného koloběhu znovuzrození. To však svede jen opravdový Hrdina.

Integrace Animy skrze sny

4. května 2018 v 12:05 | TMJ |  Něco málo pro duši

Anima mě provázela ve snech už od útlého dětství. Pamatuji si, jako by to bylo včera, když se objevila na scéně poprvé. Byl jsem jí doslova fascinován. To mi bylo přibliženě devět deset let. Byl to vcelku jednoduchý sen beze slov. Odehrával se v takové dlouhé hotelové chodbě, podél níž bylo na obou stranách množství dveří. Na druhém konci dlouhé chodby se objevila dospělá žena s dlouhými rovnými plavými vlasy sahajícími až někam pod zadek. Na sobě měla šaty, ze kterých vykukovaly dlouhé štíhlé nohy a krátký kožich, chvíli ho měla na sobě, pak zas přehozený ledabyle přes jedno rameno. Vešla do jedněch dveří na konci chodby a najednou se zjevila ve dveřích o něco blíže. Prošla jimi do protějších dveří a hups, zase jako kouzlem vyšla z úplně jiných dveří, o něco blíže ke mě. Takto pomalým, elegantním krokem se spoustou zastávek, kdy se jakoby ukazovala na odiv, podobně jako když se modelka prochází po molu, ke mě pomalu dokličkovala ze dveří do dveří, až najednou stála přímo předemnou. Usmívala se na mě, jako bychom byli staří známí. Nechápal jsem co se děje, ale líbila se mi. Představila se jako Lili, ale bez toho, aby pohnula rty. Prostě jsem slyšel její myšlenky. Od té doby mě často ve snech provázela a ukazovala mi, jak to ve snovém světě chodí. Miloval jsem ji jak jen může chlapec ženu milovat. Nebyl v tom ani náznak sexuální přitažlivosti, či zamilovanosti, to jsem v té době ještě neznal. Ani jsem nepocitoval nic, co by odpovídalo lásce k matce, pečovatelce nebo sourozenci. Byla to láska, ale jiná, než s jakou jsem měl zatím zkušenost. Vlastně jsem to ani láskou nenazýval. Bylo to zcela přirozené, bez zbytečných emocí a výlevů, prostě jako když zapadne puzzlík do puzzlíku a jde se dál. Dnes bych to nazval "bezpodmínečná láska k čisté ženskosti", přesahující mateřství i partnerství, jak jsem ji měl šanci poznat později. S věkem se začala ve snech objevovat stále řidčeji, ale třeba v osmnácti letech mě překvapilo, když jsem se s ní několikrát setkal na šamanské cestě. Vypadala trochu jinak, ale oba jsme moc dobře věděli s kým máme tu čest. To z jejích úst jsem se dověděl své šamanské jméno, jméno pro Svět za oponou. Ne, není to Merlin :-) Bylo mi doporučeno, abych si ho nechal pro sebe a tak se taky stalo. Naposledy jsme se ale viděli ve snu. Bylo to po dlouhé době, co se neukázala a mohlo mi být něco málo přes dvacet. Loučila se se mnou s tím, že už se takto nebudeme vídat, ale že přijde na svět jako moje dítě. Tenkrát jsem to ještě nechápal, myslel jsem, že ona jako nějaká individuální enetita, třeba duše, vstoupí do těla mého potomka. Dnes vím, že šlo o Animu a ženské tělo je ztělesněním Animy ve světě jevů. Tak tedy na svět přišla první moje dcera, po dvou letech druhá. Měl jsem spoustu starostí, moje představy o světě se různě měnily, jak jsem přelétával z jedné nauky či teorie na druhou a tak jsem docela na celou tu záležitost s Lili zapomněl. Až po letech mi to přišlo znovu na mysl a já si vzpoměl na ten poslední sen s Lili. Ale byl jsem z toho akorát zmatený. Která z těch dvou je Lili, vždyt není ani jedna jako ona? Tenkrát jsem se na to ale díval příliš úzce. Nechápal jsem, že obě jsou ztělesněním univerzální energie ženství, kterou jsem rozpoznal v sobě jako Lili. V té době jsem ještě nic nevěděl o Animě, ani mě nenapadlo, že je ve mě nějaká ženská energie a že ženy jsou jejím ztělesněním. Moje snové lekce tedy prozatím skončily, nyní jsem se měl učit skrze ženy mého života. A nebylo to lehké. Trvalo mi dalších přinejmenších deset let, než se začaly věci hýbat.


Velkým zlomem v mém životě bylo, když jsem se přestěhoval na samotu a začal žít prostým životem, aniž bych věci tak řešil jako dříve. Pozornost jsem zaměřil na praktické záležitosti a volný čas vyplnil zájmem o okolní přírodu. Příroda je vlastně také ženský princip - Matka Země. Zpětně vidím, že můj zájem o spojení s Matkou Zemí, byl vyústěním nevědomé touhy po spojení s Animou. Téma ženství se začalo objevovat i v dalších aspektech, osobních i pracovních. A ve snech. Trvalo mi několik let, než jsem došel k aktivní práci se sny. Začal jsem si je zapisovat a vidět v nich smysl: něco hluboko ze mne se mnou pomocí snů komunikovalo. Anima se už nikdy ve snu neobjevila jako Lili, ostatně sama mi řekla, že to tak bude. Ale časem jsem vypozoroval, že Anima má mnoho tváří a často bere na sebe podobu nějaké mě známé ženy, která představuje určitý její aspekt. Měl jsem například sen, kde nejdříve na scénu přišla její temnější podoba, kterou představovala moje bývalá spolužačka ze střední, taková rebelka s vychlastaným hlasem a nutila mě, abych se s ní líbal. Poté, co jsem jí odmítl, uraženě odešla a objevila se na scéně jiná podoba Animy, kterou představovala žena mého kamaráda, taková indiánka, vždy se mi líbila. Stačil jeden pohled do očí a líbali jsme se. Líbání zde beru jako symbol spojování. Nemusím se tedy nutně spojovat s temnou stránkou Animy, tam klíč do zámku prostě nezapadl. Na druhou stranu vím, že spojením se s jedním z jejích aspektů mi otevírá cestu k ostatním aspektům Animy. A tak jsem v sobě musel přijmout všechny, i ty temné a ještě temnější. Začalo mi dávat smysl, proč křestanství tak vehementně potlačovalo ženství a ženskou energii. Ženská energie, energie Jin, je totiž energie vzařovací, přijímající, v extrémní podobě vtahující, pohlcující, temná ničivá síla, bohyně Kálí. Něco jako černá díra. A tohoto temného aspektu ženství se křestané tak báli, že ho označili za zlo. S vaničkou tak vylili i dítě. Proto je svět tam, kde je. Ale vratme se k mé cestě za integrací Animy. Poté, co jsem poznal mnohotvárnost Animy a získal jsem cit rozeznat ji ve snech, začala za mnou chodit častěji, v různých podobách a pomocí symbolické řeči snů mi ukazovat cestu jak se spojit. Vlastně už samotné snění byla svým způsobem integrace. Nedocházelo v nich ke konfliktům jako dříve, naopak, ve snech jsme si byli stále blíže a byly stále harmoničtější. Občas jsem se probudil s pocitem, že je se mnou v srdci. Od té doby různé její aspekty citím z žen okolo sebe. Z některých více, z některých méně. Z mojí ženy např. jsem v minulosti velmi silně cítil spontánní, živoucí podobu Animy, symbolicky zpodobněnou v jaru. Dokud moje vlastní Anima byla taktéž nevyzrálá, mladičká, taková jarní, velmi mě to k ženám, které byly také takové, přitahovalo. Jako kdybych hledal ve vnějším světě přesný odraz mé vnitřní ženy, abych se s ní mohl spojit. Nyní už tedy vím, že všechny polohy lásky k ženám, které jsem kdy pocítil, neměli ani tak co dělat s tou konkrétní ženou, jako s tou mojí vnitřní, jedinou ženou mého života. A na druhou stranu také cítím, že uvědomění si bezpodmínečné lásky k vnitřní ženě znamená též to, že bezpodmínečně miluji všechny ženy, které jsou pro mne, jako muže, nejdokonalejším zpodobněním ženství v hmotném světě. Přijal jsem v sobě všechny tváře ženství, tedy i všechny ženy.


Zajímavé je, že už ke konci integrace Animy se z mého života jakoby vytratilo téma ženství a začala se objevoval v osobním i profesním životě témata mužská. A po dlouhé době přišel velký sen, jehož tématem ani ústřední postavou nebyla žena. C.G.Jung říká, že Anima/Animus jsou branou do nevědomí a já konečně pochopil, jak to myslel. Do hlubin nevědomí, respektive k aktivní komunikaci s hlubšími archetypy, lze vstoupit pouze celistvý (s integrovaným protipolem tvoříte teprve celek). Jinak to nejde a kdyby se vám to nějakým způsobem přece jen podařilo, semele vás to. Můj první sen po spojení s láskou mého života, s Animou, byl právě o tomto. V tom snu jsem vykopal na zahradě ze země "něco" a posadil si to domů na gauč. Postupně jsem "to něco" viděl ve třech podobách. Nejprve to vypadalo jako nějaký předpotopní robot ze starého železa, celý orezlý, pomuchlaný a špinavý od hlíny, bez známky života, i když jsem v něm něco jako život cítil. Seděl celou dobu na místě a tupě zíral před sebe. Po čase, když jsem se s ním sblížil, objevila se jeho druhá podoba. Už byla více lidská, přesto to byl stále robot. Byl ale krásný a vyleštěný, něco jako Ironman :-D A komunikoval. Občas mě překvapil svojí prozíravostí a třeba i tím, že byl stejně zvědavý na mě jako já na něj. Ale lidé, kteří za mnou chodili na návštěvu domů ho viděli stále jako orezlého tupouna a vůbec jim nepřišel zajímavý. Nechal jsem je u toho. Třetí podoba, ta skutečná, mi byla odhalena jen párkrát a jen na malou chvilku. Intuicí jsem ji ale později cítil téměř pořád - je mnohem, mnohem víc, než se zdá. Je mocnější, než já sám, je tak velký, že mi na to ani moje představivost nestačí. Jestli někdo četl Bhagavadgítu, tak bych to přirovnal ke scéně, kdy Ardžuna poprosí Krišnu, aby mu ukázal svojí pravou tvář, aby viděl jeho velkolepost a poté, co to udělá, prosí ho naplněn úžasem, ale i ohromnou bázní a strachem, aby s tím přestal. Já ho tedy o nic neprosil, ale jakoby to věděl, poodhalil se vždy jen na malou chvilku. Takto jsem tedy navázal komunikaci s archetypem.



Toto je tedy moje cesta necesta k integraci Animy skrze sny. Když jsem o tom mluvil s jinými lidmi zjistil jsem, že to pro mnohé nemusí být tak jednoduché jak se může zdát. Pro mne je to něco zcela přirozeného. Sním už od mala, sny mám často a většinou si je pamatuju. Naučil jsem se také vidět synchronicity a tematicky je spojovat se sny ve stejném období, což mi napomáhá ke čtení významu snů. Ale asi to nebude pro každého. Ve svém okolí jsem poznal mnoho lidí, kteří mají nevědomý strach nasměrovat se sami do sebe, vymýšlejí si různé bypassy, dokonce se někteří tak přizpůsobí, že si v hlavě vytvoří jakýsi model svého vnitřku, který si nastudovali v literatuře nebo přijali od jiného člověka a pohybují se v této vytvořené představě a myslí si, že se noří do hlubin sebe, přitom je to hodně povrchní záležitost. Že skutečně jdete sami do sebe poznáte jednoduše - vaše hlubina naváže komunikaci. Nejste na to sami. Ve vnějším životě se začnou objevovat synchronicity, můžete pocítit tah směrem k nějakému tematu a sny začnou hovořit symbolickou řečí. Vaše nitro s vámi nebude hovořit ve slovech a větách jak jste zvyklí. Je daleko za tím. Na to se člověk musí tak trochu naladit, aby vnímal symbolickou řeč vycházející z nitra. Pak k vám hovoří šumění lisoví ve větvích stromů, kamínky na cestě, poskakující sýkorka, náhlá a náhodná setkání... a sny. A najednou vám bude dávat smysl tohle: "Jak venku, tak i uvnitř, jak uvnitř, tak i venku."